Vůz

heslo: vůz

autor: Tydlitátová Věra    
       
předcházející heslo: vůně        
následující heslo: výběrčí daní

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. merkává, r^echúv, řec. harma, redé (Zj 18,13). Nejstarší byly těžké vozy s plnými koly tažené dobytčaty. Užívaly se především k přepravě nákladu. Jízda na voze byla často reprezentací moci a bohatství. Na voze triumfálně jezdil po svém povýšení Josef (Gn 41,43). Mezopotámští bohové jsou zobrazováni, jak jedou na vozech. Vůz s bílými nebo zlatými koňmi se stal symbolem slunečních božstev, jak je zřejmé i z Bible (2Kr 23,11). Řecký Apollo nebo Hélios bývají zobrazováni jako zářící mladíci na dvoukolovém voze. Ohlas solární symboliky vozu můžeme snad shledat v příběhu o Elijášově vystoupení na nebesa v ohnivém voze. Bojovný prorok je nazýván Vozatajem Izraele (2Kr 2,11-12). Také schrána úmluvy cestovala po Izraeli na voze taženém dobytčaty (2S 6,1-6). Jízda na vozech je extatickým zážitkem, k němuž je přirovnávána milostná vášeň (Pís 6,12). Zkrocení koní a zlepšení konstrukce vozu vedly k vojenskému využití spřežení. Před objevem sedla a třmenů bylo užívání koní v zápřahu bezpečnější než jízda a vozba se stala strašnou zbraní, která často zvrátila průběh bitvy. Síla armády se udávala počtem vozů, například kenaanský král Jabín disponoval 900 železnými vozy (Sd 4,3). Válečné vozy bývaly dvoukolové, zpevněné železnými deskami, někdy měly železná kola a byly vybaveny toulcem na šípy nebo kosami na nápravách kol. Vedle vozataje na nich jeli kopiník nebo lukostřelec a štítonoš. O Šalomounovi se v 1Kr 5,6 uvádí, že měl 40 000 koní pro svou vozbu a 1 400 vozů. Tento údaj má spíš symbolickou hodnotu, nelze jej brát doslova. Válečná síla, která se opírá o vozy, je v Bibli obrazem agresivní zpupnosti, a proto známe několik vyprávění, v nichž vozba, ač v přesile, podléhá zmaru (Ex 14,28 nebo Sd 4,1-16) a zničení válečných vozů znamená návrat míru (Mi 5,9). Ačkoliv se v popisu Ezechielova vidění (Ez 1,19n) o voze nemluví, tato vize se stala vzorem pro mystické spekulace nazvané maasé merkava (dílo vozu). Boží trůn býval někdy chápán jako válečný vůz (Iz 66,15 nebo Ž 104,3). V NZ se objevuje vůz v profánním významu, cestuje v něm etiopský dvořan (Sk 8,28). Ve Zjevení je k hřmotu válečných vozů přirovnán hluk hejna smrtonosných kobylek (Zj 9,9). Vozy jsou rovněž zmíněny mezi rozličným luxusním zbožím, které přijde vniveč při pádu Babylónu. Teprve v patristice se vrací náboženská symbolika vozu, podle Klémenta Alexandrijského je Kristus vozataj seslaný z nebe, aby vedl věřící k nesmrtelnosti.