Vlasy

heslo: vlasy

autor: Tydlitátová Věra    
       
předcházející heslo: vlastnit, vlastnictví        
následující heslo: vlaštovka

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. sé`ár, řec. thrix, thrichos. Vlasy jsou u mnoha kultur sídlem životní síly a vyznačují se solární symbolikou. Tyto aspekty jsou zřejmé i z příběhu Samsona a Delíly (Sd 16). Různé národy se odlišovaly oblíbenou úpravou vlasů. Egypťané se holili a hlavu si pokrývali zdobnými parukami, královští princové nosili silný pletenec vlasů po pravé straně hlavy. Také Babylóňané si vyholovali hlavu, zatímco u Asyřanů nebo Izraelců byly u mužů i u žen oblíbené delší vlasy, zaplétané, kadeřené, někdy zdobené šperky či talismany a dokonce barvené. K běžné péči o vlasy patřilo potírání vonnými oleji. Podle Josepha Flavia si Šalomounovi jezdci sypali na vlasy zlatý prach, takže jejich vlající vlasy připomínaly sluneční záři. Holení vlasů mohlo znamenat zármutek (Dt 21,11n nebo Ezd 9,3), ale u kněží bylo zavrhováno jakožto pohanský obyčej (Lv 21,5). Také vyléčený malomocný se musel oholit před rituálním očišťováním (Lv 14,8) a nazarejec, který ukončil dobu svého zasvěcení, si oholil hlavu. Vlasy neupravené nebo posypané prachem či popelem znamenaly smutek nebo pokání. Vědomí o magické síle vlasů vedlo k různým příkazům, aby vlasy byly zahalovány (viz 1K 11,4-10). Tato představa přetrvává do dnešních časů ve zvyku nevěst nosit závoj. Pokud se někdo zmocnil něčích vlasů, mohl je užít k čarodějným praktikám, proto se ostříhané vlasy stejně jako nehty pálily. V NZ je Boží péče o nejmenší věci přirovnávána k vědomí o každém vlasu (Mt 10,30, L 12,7). Člověk nemá moc změnit barvu ani jednoho svého vlasu (Mt 5,36), protože všechna moc náleží Bohu.