Vlastnit, vlastnictví

heslo: vlastnit, vlastnictví

autor: Halama Jindřich
autor: Tydlitátová Věra  
       
předcházející heslo: vládnout        
následující heslo: vlasy

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků v SZ výraz pro movitý i nemovitý majetek – zvířata (stáda), otroky – zemi, s důrazem na losem získaný dědičný díl (nach^alá), na její přidělení ('-ch-z), nebo na její ovládnutí a držení (j-r-š). Práva vlastníka byla zaručována všemi známými sbírkami zákonů. Vlastník je v hebr. označován jako ba`al, tedy pán. Vlastnictví je díl země, který člověk či lid dostává jako potvrzení Hospodinova zaslíbení (Gn 15,7; Ex 6,8), jako dar, který má být opatrován a střežen. V nouzi je možno část prodat (Lv 25,25n), ale vlastník se k němu vždy vrací. Nelze s ním libovolně obchodovat, zbavovat se jej, změna vlastníka je tragedií a projevem soudu (Ez 25). Vlastník měl i povinnosti a závazky vůči svým služebníkům (Lv 25,39-55, Ex 21,2, Dt 15,12), zvířatům (Dt 22,4, Dt 25,4) i vůči spoluobčanům (Dt 24,19-21).

Závaznost vlastnictví dokresluje ustanovení o kněžích, kteří nedostanou příděl půdy, protože jejich vlastnictvím je Hospodin (Ez 44,28).

Druhotně je potom pojem vlastnictví vztažen na Izraelský lid jako trvalé vlastnictví Hospodinovo (Ex 19,5; Dt 7,6; 14,2; 26,18; Ž 135,4). V NZ se tento termín vyskytne jen ve Sk 7,5 (Štěpánova řeč o dějinách Izraele). Viz bohatství, majetek, chudý.

Přestože praxe nezpochybňovala vlastnická práva člověka, základním vyznáním bylo, že jedinečným vlastníkem všeho stvořeného je Hospodin. Z tohoto vědomí vychází podmíněnost lidského vlastnictví a řada zákonných omezení, která chránila stvoření před bezuzdnou svévolí majitelů. Vlastnictví majetku není ve SZ chápáno negativně, dává možnost člověku žít důstojně a být štědrým, je dokonce znakem Božího požehnání. V NZ je vlastnění mamonu nebezpečným svodem (Mt 6,24, L 16,13).