Peklo

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 19. 12. 2023, 10:17, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: peklo

autor: Kajlík Vladimír
autor: Mrázek Jiří
autor: Pokorný Petr
       
předcházející heslo: pekař        
následující heslo: Pekód

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
Biblické představy a pojmy, jejichž přetlumočení je v češtině spojeno s výrazem peklo, neodpovídají běžné barokně-pohádkové představě p. jako kotelny obsluhované čerty. Většinou jde o překlad hebrejského še'ól, přesněji podsvětí, který se v SZ vyskytuje 65x. V řecké podobě hadés je termín použit v apokryfní literatuře (26x) a v NZ (10x).

1. Smrt

1.1. Vzdálenost od Boha

Oba termíny, hebr. še'ól (podsvětí) a řec. hádés (říše/vláda smrti), podobně jako hrob bývají obecně výrazem pro smrt. Naříká-li např. Jákob, že sestoupí za synem do podsvětí (Gn 37,35, nemyslí tím návštěvu v pekle, ale smrt žalem. V rámci tehdejšího obrazu světa se předpokládalo, že toto místo je lokalizováno někde v pod naším světem (Nu 16,30; Mt 11,23), vzdálené od Boha jako dárce života Iz 38,18;), v propasti (abyssos L 8,31; Ř 10,7; L 8,31; Ř 10,7; Zj 9,1-11; 20,1-3) – v nekonečné hlubině v prostoru i v čase, obdobě hebr. tehóm z Gn 1,2 (srov. nejhlubší útroby země Ž 63,10).

1.2 Zánik

V NZ se v evangeliích užívá i řec. termín gehenna – pořečtěná forma hebr. gé' hinnóm. Josephus Flavius ani Filón ho neužívají. Ať je původní etymologie slova jakákoli, spojuje se tu představa zániku s ohněm. Jde tak o obraz úplného zániku (Mt 5,22.29.30; 10,28; 23,33; Mk 9,43-47; L 12,5; Jk 3,6 srov. Zj 19,20), nikoli pekelných muk, jak se o nich mluví v pseudepigrafní literatuře pozdního židovství (1Hen 22,10n).

2. Varování

Pod vlivem helénistických myšlenek o posmrtné odplatě se rozšířila víra v rozdílné osudy bezbožných a spravedlivých po jejich příchodu do podsvětí. Zatímco duše spravedlivých vystupují do nebeského ráje bezprostředně, aby tam očekávaly zmrtvýchvstání, hádés (še'ól) se stal místem (spravedlivého) trestu bezbožných duší v podsvětí (L 16,19-31). Koexistence obou pojetí termínu hádés v době NZ odpovídá na jedné straně staršímu pojetí, které zahrnuje sféru smrti obecně; na druhé straně znamená jen dočasnou pouť bezbožných duší. V raně křesťanském pojetí dochází k účinné christologizaci hádés. Ježíš se stává pánem i nad podsvětím, jak se to odráží v církevním učení o jeho sestoupení do pekla v mezidobí od smrti do vzkříšení. Odvozuje se m. j. od 1P 3,19, kde čteme jak vzbouřené mocnosti (padlí andělé z dob Noemových Gn 6,1-4?) jsou (zřejmě v podsvětí) drženi ve vazbě a čekají na soud. Tyto představy mají většinou varovnou (parenetickou) funkci.