Agrippa: Porovnání verzí

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
ebs>Moravec
Bez shrnutí editace
 
m (naimportována 1 revize)
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 28. 3. 2023, 12:19

heslo: Agrippa

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: agrafa        
následující heslo: Agúr

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
řec. agrippas, Divoký kůň. Krátká podoba jména dvou Herodovců, užívaná např. i Josephem Flaviem.

1. Herodes A. I. (10 př. n. l – 44 n. l.) – vnuk Heroda Velikého a syn Aristobula (viz Herodes) vychovaný na císařském dvoře v Římě s budoucím císařem Kaligulou. R. 37 se stal vladařem s titulem krále na území zesnulého Heroda Filipa a nad Abilénou (sr. L 3,1). Když byl r. 39 sesazen Herodes Antipas, získal vládu na Galileou a Pereou. Často se zdržoval v Římě, kde se mu r. 40 podařilo přemluvit Kaligulu, aby odvolal rozkaz dát vztyčit svou sochu v jeruzalémském chrámu (Josephus Flavius, Ant. 18,8,7n). R. 41 se po zavraždění Kaliguly rychle přeorientoval a zprostředkoval mezi senátem a Klaudiem jako budoucím císařem. Ten mu za to svěřil vládu i nad Judskem a Samařskem, takže A. I. získal (i když ve zřejmé závislosti na Římu) vládu nad celým bývalým územím Heroda Velikého. Přes svou římskou výchovu a tehdejšímu římskému dvoru odpovídající mravy hleděl mezi Židy dodržovat Zákon, aby byl oblíben. Proto také pronásledoval křesťany a dal r. 44 popravit Zebedeovce Jakuba (Sk 12,2-3.19-23). Pověst o jeho náhlé smrti zachycená ve Sk 12,21nn naznačuje, že v pohanském prostředí (Caesarea) vystupoval jako helénistický vladař (kult panovníka).

2. Herodes A. II. (27-100 n. l.) – syn předchozího, vychovaný také v Římě, od r. 50 spravoval po svém strýci Herodovi knížectví Chalkis na záp. svahu Antilibanónu a měl právo ustanovovat jeruzalémského velekněze. Od r. 53 do 71 vládl rozšířenému území tetrarchie Heroda Filipa. Žil v důvěrném vztahu se svou sestrou Berenikou. Za války židovské se snažil přemluvit palestinské Židy, aby se vzdali ozbrojeného odporu, nakonec byl zraněn při obléhání Gamly na s. od jezera Genezaretského (Josephus, Bellum 4,1,3). Potom odešel do Říma, kde zastával úřad prétora. Ve Sk 25,13-26,32 čteme o tom, jak jej Festus přizval k výslechu Pavla a A. vyslovil své přesvědčení o Pavlově nevině.