Smrt

heslo: smrt

autor: Tomášek Petr
autor: Hájek Blahoslav  
       
předcházející heslo: smokvoň        
následující heslo: smůla

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. máwet, řec. thanatos, či teleuté (dosl. konec). SZ vidí s. především realisticky, jako nutný konec života. S. činí všechny rovnými (Jb 3,13-19). Pro SZ není s. bohem, jako u okolních národů (např. bůh Mót v ugaritské mytologii), jediný kdo o životě a s. rozhoduje, je Hospodin. O něm též čteme, že usmrcuje (Dt 32,39), či (po)bíjí (hebr. n-k-h, např. 2S 6,7; 12,15). Přesto se sz pojetí nevymyká staroorientálním představám. Např. v Jr 9,20, či Oz 13,14 najdeme s. personifikovanou. Zůstává též představa o podsvětní říši mrtvých, š^e'ól, který je neutěšeným a temným (Ž 88,7) místem. Kontakty s mrtvými, jako např. vyvolávání duchů zemřelých jsou přísně zakázány (Lv 19,31; 20,6.27; Dt 18,11, v. též příběh o Saulovi v En-dór 1S 28). V poexilní a zvláště helénistické době dochází k přejímání helénistických představ o s. a posmrtném životě. Zejména pod tlakem pronásledování vyvstávala otázka po údělu mučedníků. Proto je často v apokalyptických textech tematizován osud mrtvých po jejich s.

V NZ jsme svědky zápasu různých pojetí s. (v. např. Ježíšovy spory se saduceji). Ježíš vyslovuje náznaky úzkého vztahu mezi s. a hříchem (Mt 5,22; 7,13). Apoštol Pavel pak explicitně označuje s. za nezbytný následek hříchu (Ř 5,12; 1K 15,21n). A křesťanův rozchod s hříchem znamená přestat otročit hříchu, dokonce zemřít hříchu (Ř 6,2). Křest pak znamená účast na s. Kristově a tím zároveň účast na jeho zmrtvýchvstání. Jestliže máme účast na jeho s., jistě budeme mít i účast na jeho zmrtvýchvstání podle Ř 6,1-11. V této intenci je též interpretována Ježíšova s. a vzkříšení jako přemožení s. (2Tm 1,10). Ve Zj 2,11; 20,6; 21,8 nalezneme zmínku o druhé s., která představuje konečné zničení veškerého zla. Základní jistotou křesťana je, že ani s. ho nemůže odloučit od Boží lásky (Ř 8,38n).