Septuaginta

heslo: Septuaginta

autor: Žůrek Jiří
autor: Pokorný Petr  
       
předcházející heslo: Seon        
následující heslo: seraf

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků někdy označovaná také římskou číslicí LXX, tedy Sedmdesátka. (V ČEP je používána zkratka O´.)

Nejstarší překlad Starého zákona do řečtiny. Podle pověsti se na překladu podílelo 72 učenců, odtud název celého díla. K edicím S. bývá někdy připojován Aristeův list – pseudepigraf, který pod jménem židovského dějepisce z 2. stol. př. n. l. vypráví tuto pověst o vzniku S., a to z iniciativy krále Ptolemaia II. Filadelfa. Ve skutečnosti je LXX sbírkou různých překladatelských projektů. Rukopisná tradice svědčí i o několikerých překladech jedné a téže knihy a o mnohých revizích. Překlad stěžejních částí SZ vznikal zřejmě v ptolemaiovské Alexandrii během první poloviny 3. stol. př. n. l. Kromě toho je zřejmé, že některé knihy v řečtině přímo vznikly nebo se zachovaly pouze jako součást řec. korpusu LXX. Tyto knihy dnes tvoří spornou součást kánonu SZ, a proto se označují jako deuterokanonické či apokryfní. Kvalita překladů je různorodá, od otrocky důsledného převedení k volnému parafrázování blízkému targúmům. Přesto má LXX zásadní (a v jistém směru až normativní) význam pro křesťanskou nauku: novozákonní autoři se v citacích SZ mnohdy opírají spíše o LXX než o hebr. text (srv. např. Mt 1,23 a Iz 7,14 v hebr. a řec. verzi). Z LXX také často čerpali církevní otcové prvních staletí, kdy se tvořila řec. teologická terminologie.

Septugintní kánon se od hebr. (v. Tenach, Starý zákon, kánon) liší především tím, že má jen dvě části: 1) knihy Zákona a knihy historické a 2) poezii a proroctví. – Dále se liší tím, že zahrnuje více knih, z nichž některé se zachovaly jen v řec. překladu, příp. úpravě (např. Sírachovec), nebo byly již řecky napsány (1. Ezdráš (2. Ezdráš je překladem hebr. knih Ezdráše a Nehemiáše), 4 knihy Makabejské, Tóbijáš, Júdit, kniha Moudrosti Šalamounovy; lat. Ecclesiaticus na rozdíl od knihy Kazatel -Ecclesiates, Sírachovec a Žalmy Šalomounovy). Kromě toho kánon S. obsahuje Přídavky ke knihám Písma, jako Ester (jde o dodatky k jednotlivým kapitolám /kap. 1, 3, 4, 5, 8 a 10/, které Vulgáta řadí na konec knihy), k Jeremiášovi (Báruk a list Jeremiášův a k Danielovi (Tři muži v rozpálené peci, Zuzana a Bél a drak). V. kánon.

Teologicky S. některé hebr. pojmy převádí do řec. kontextu, např. (hebr.) t^ehillá – chvála, sláva, (moc?) je v Iz 43,21 (a tím i v citátu v 1Pt 2,9) přeloženo jako (řec.) areté – pojmem, který v řečtině znamená ctnost, mužnost, intenzitu života.