Podíl

heslo: podíl

autor: Roskovec Jan    
       
předcházející heslo: počít        
následující heslo: podnož

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků část nějakého celku, která někomu připadne (patří); hebr. převážně cheleq, ř. meris, meros. Ve SZ se vyskytuje ve třech charakteristických souvislostech, na ně navazuje také úzus NZ.

1.1 Různé kultické předpisy určují části obětí, které mají připadnout kněžím či lévijcům: Ex 29,26; Lv 7,33; 8,29; 10,13n atd. V některých případech je užívána zvláštní fráze qodeš qodáším, dosl. svaté ze svatého (či oddělené z odděleného): Lv 2,3.10; 6,10; 24,9. V NZ viz 1K 9,13.

1.2 V souvislostech vojenských se mluví o podílu na kořisti (např. Gn 14,24; 1S 30,24; Iz 53,12), odtud pak v přeneseném smyslu o zisku (Kaz 2,10.21; 5,17). Z této představy také snad vychází fráze mít podíl s..., tj. patřit do skupiny, které připadá daný díl: Ž 50,18; 2K 6,15.

1.3 Specifickým případem je p. v zemi. Území, na kterém sz Izrael žil, mu bylo podle vyprávění o Abrahamovi (Gn 12,1-9), a pak zvláště o exodu a následném obsazení Kenánu, jak je líčí Joz 13-19, darováno Hospodinem. Podle těchto normativních příběhů byla v zemi každému kmeni a v nich pak každé rodině dána část území, která poskytovala obživu, a tak zajišťovala místo v Božím lidu. Tento p. měl mít každý rod trvale, proto byl také nazýván dědictví (hebr. nachalá, ř. kléronomia, kléros, ČEP obvykle dědičný podíl: Joz 13; Sd 18,1; Ez 46,16n atd.), a v mojžíšovském zákoně byly stanoveny nástroje, které měly každému trvalé udržení jeho p. umožnit (v. t. vykoupení). Často se objevuje zdvojená formulace p. a dědictví: např. Gn 31,14; Nu 18,20; Dt 12,12; 14,27-29; 18,1; 2S 20,1; 1Kr 12,16; srv. Sk 8,21. Výjimku v tomto systému tvořili lévijci, kteří žádné vlastní území neměli a jejichž obživou měl být zmíněný p. na obětech (Joz 13,14). Jelikož oběti byly určeny Hospodinu, je situace lévijců popsána také výrokem jejich p. je Hospodin (např. Joz 13,33; 14,3n). Toto prohlášení je užíváno také obecněji jako vyznání naděje zbožného (Ž 16,5; 142,6; Pl 3,24) a objevuje se i obdobně formulovaná obrácená úvaha: Hospodinovým p. je jeho lid (Dt 32,9).

2. V NZ se ideální obraz Hospodinem darované země stává jednou z metafor, jimiž se vyjadřuje účast na tom, co Hospodin vykonal prostřednictvím Ježíše Krista (v. t. království Boží). V některých případech se objevuje přímo termín meris či meros (zvolila_dobrý_p.;_{J_13,8;_Zj_20,6;_22,19 Lk 10,42: Ježíšovo slovo o Marii, dosl. zvolila dobrý p.; {J 13,8; Zj 20,6; 22,19), ale častěji je užíván výraz dědictví (do češtiny někdy také překládán jako p.; ř. sloveso kléronomó či kléroó, subst. kléronomia, kléros): Mt 19,29; Mk 10,17 par. Lk 10,25; Lk 18,18; 1K 15,50; Ga 5,21; Žd 1,14; 6,12; 11,7; Sk 20,32; Ef 1,11.14.18; 5,5; Ko 1,12; 3,24; Tt 3,7; 1Pt 1,14; 3,9.