Báruk

heslo: Báruk

autor: Horák Ladislav
autor: Ber Viktor  
       
předcházející heslo: Bartoloměj        
následující heslo: Bárukova apokalypsa

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. bárúch, požehnaný.

1. Syn Nerijáše, syna Machsejášova (Jr 32,12), současník Jeremjášův, dle Jr 36,32 písař (chrámový?) v Jeruzalémě. V době svého věznění za krále Jójakíma nadiktoval Jeremjáš B-ovi svědectví slov Hospodinových a vyzval jej, aby je veřejně četl lidu v chrámě. Když čtené svědectví vyslechli i velmoži a obsah sdělili králi, král svitek spálil. Jeremjáš pak nadiktoval B-ovi ještě obsáhlejší prooctví Jr 36. Toto vyprávění může naznačovat B-ův podíl na vzniku kanonické knihy proroka Jeremjáše, přesnější závěry však není možné vyvodit. Později za krále Sidkijáše, v době babylónského obléhání Jeruzaléma, pověřuji Jeremjáš B-a, aby potvrdil a archivoval kupní smlouvu týkající se vykoupení pole Jr 32,12-14. Po vítězství Babylóňanů byl B. obviněn z neblahého vlivu na Jeremjáše (Jr 43,2-7). Oba byli odvlečeni do Egypta. Výrokem Hospodinovým k Jeremjášovi byl B. ujištěn, že bude zachován při životě, kamkoli půjde (Jr 45,1-5. Jméno Báruk, syn Nerijáše, písař s mírně odlišným pravopisem jména Báruk se objevuje na hliněné pečeti pocházející pravděpodobně z Jeruzaléma (7.-6. století). Souvislost této pečeti s biblickým písařem Bárukem je velmi pravděpodobná.

2. Se jménem Bárukovým je spojena apokryfní (deuterokanonická) kniha, kterou Septuaginta řadí za proroctví Jeremjášovo, Vulgáta až za Pláč. Údajný pisatel je Báruk, písař Jeremjášův (Jr 32,12 36,45), který se na rozdíl od Jeremjáše dostal do Babylóna (Jr 43,6). Odtud posílá spis lidu, který zůstal v Judsku. Má 5 kapitol, jako 6. kapitolu připojuje Vulgata samostatný spisek o 72 verších, označený jako list Jeremjášův. Septuaginta jej má jako spis samostatný. Úvod knihy Bárukovy mluví o účinku slov knihy na babylónské zajatce. Odezvou je pak sbírka, poslaná na oběti do Jeruzaléma a výzvy k modlitbám za Nebúkadnesara a jeho nástupce. Další oddíly obsahují jednak kající žalm a báseň o Moudrosti (sr. Př 1-9 a Jb 28). Následuje slovo útěchy a naděje Jeruzalému. Doba vzniku je pravděpodobně 2. stol. př. n.l. Kapitola 6.- list Jeremjášův je varováním před modlářstvím (viz modla) (sr. Jr 10,1-16 Iz 44,4-20).

Pisatelem není Jeremjáš, ale někdo ze Židů v babylónské diaspoře. Původně byl asi napsán hebrejsky, asi ve 2. st. přeložen do řečtiny. 2Mak 2,2 snad odkazuje na tento spis. B. uvádí čtenáře do světa židů v diaspoře, do jejich života náboženského, který udržuje vztah k Jeruzalému, soustředěn je na modlitby, Zákon a mesijášské naděje. Spisek List Jeremjášův – spolu s Pláčem – je svědectvím o tradicích spojených se jménem Jeremjášovým. S Bárukovým jménem jsou spojeny ještě dvě Apokalypsy asi z 2. st. V. t. Bárukova apokalypsa.

3. Báruk, syn Zabajův – jeden z těch, kteří obnovovali jeruzalémské hradby za Nehemjáše (Neh 3,20), snad totožný s předákem, který s dalšími připojil pečeť ke smlouvě s Bohem (Neh 10,7). ČEP má variantu Barúk.

4. Báruk – otec Judejce Maasejáše, který se usadil v Jeruzalémě (Neh 11,5).