Žalozpěv

heslo: žalozpěv

autor: Horák Ladislav    
       
předcházející heslo: žalobce, žaloba        
následující heslo: Žalozpěvy, kniha

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků je součástí pohřebních obřadů, zvláštní místo a důležitost měl v kultu mrtvých. Do něj patřil nejen žalozpěv, ale i další projevy smutku: bití v prsa, ostříhání vlasů i vousů i roztržení oděvu. To vše je ovšem zmiňováno i ve SZ, i když zde se proti kultu mrtvých bojuje. Pro SZ jsou to jen projevy zármutku. Proto je projevují především příbuzní a nejbližší přátelé – byla to jejich povinnost. Bylo-li prorokovi zakázáno truchlit nad zesnulým příbuzným, měl tím být celý lid vyburcován k pokání (Jr 16,5; Ez 24,16). Pohřební obřady trvaly celý týden, případně i déle. Často byli najímaní ti, kteří kvíleli a naříkali – buď jednotvárným opakováním výkřiků (Am 5,16; 1Kr 13,30; Jr 22,18), nebo smutečními písněmi – žalozpěvy (2Pa 35,25; Ez 19). Ty měly i zvláštní formu: každý verš měl dvě poloviny vždy se třemi a dvěma přízvuky. Žalozpěv byl zpíván nad zemřelým. Proroci této formy užívali jako výraz smutku, bolesti i výstrahy nad nevěrností lidu (Ez 19). 2Pa 35,25 mluví o Jeremjášovi jako o autorovi žalozpěvu nad smrtí Jošijášovou. Tento smuteční zpěv se stal součástí knihy Žalozpěvy. Údaj o autorství Jeremjášovu vedl k tomu, že za autora Pláče byl pokládán Jeremjáš. Viz kniha Přímého.