Roucho

heslo: roucho

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: rouhat se        
následující heslo: rouno

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků roucho (kněze) – s vymezením bohoslužebného roucha lévijského a kněžského lze počítat až nejdříve v době poexilní. Jeho společným základem se v době nz. stal efód (v. kněžské roucho), který si jako součást svého r. prosadili podle Josepha Flavia lévijci až za Heroda Agrippy II. (v. Agrippa). Kněží nadto nosili spodní prádlo z lněného plátna (lněné spodky – Ex 28,42; Lv 16,4), bílou sukni od krku až po kotníky, šerpu, která obtáčela několikrát tělo (Ex 28,4.39) a na hlavě mitru (hebr. micnefet – kral. turban). Velekněz, když sám obětoval, nosil navíc zdobené slavnostní roucho (řízu) z barveného plátna (hebr. m^e`íl – Ex 28,33; 29,23-26) opatřené zvonečky (Sír 45,10-13) a dvoudílný barevný nárameník, na jehož spoji byly dva drahé kameny se jmény kmenů izraelských (Ex 28,9n). Na prsou nosil velekněz náprsník (hebr. chóšen) ze zlata a purpurové látky, ozdobený dvanácti kameny ve čtyřech řadách. Tak reprezentoval před Bohem všechna pokolení Izraele (Ex 28,12). Uvnitř náprsníku byly dva kameny – urím a tumím. Jeho mitra byla ozdobena zlatou čelenkou (Ex 29,6). Kněží směli nosit svá roucha jen ve svatyni a dle Lv 21,10 nesměli r. roztrhnout, jak se to činilo jako výraz rozhořčení. Přesto velekněz při Ježíšově výslechu dle Mt 26,65 r. roztrhl, patrně ne v návalu emocí, ale spíše šlo o tradicí ustálený výraz reakce na rouhání (J. B. Souček).