Očistit, očištění

heslo: očistit, očištění

autor: Horák Ladislav
autor: Ber Viktor  

předcházející odkazové heslo: očekávat      
předcházející heslo: obydlí        
následující heslo: odcizit se

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků ve Starém zákoně se rozlišuje čisté a nečisté.

Dotyk nečistého poskvrňuje lidi (zejm. Boží lid), posvátné předměty i svatá místa. Člověk poskvrněný (Lv 11,44; Jb 4,17) potřebuje podle pravidel platných ve starověkém Izraeli očištění, aby obstál před Bohem, který je svatý. K očištění slouží oheň, který očišťuje předměty (Nu 31,22n; Mal 3,3) i zemi (Joz 6,24). K očištění slouží i voda – proto se praly šaty po dotyku zdechliny nečistého tvora (Lv 11,28.31n), voda očišťovala od poskvrnění výtokem (Lv 15,5), výronem semene (Lv 15,16), menstruací (Lv 15,19-22) apod. Někdy očištění vyžadovalo uplynutí časové lhůty (Lv 11,24.27n.31n).

V některých případech byla v souvislosti s očištěním požadována oběť – proto byly konány očistné oběti po porodu (Lv 12,6), po dotyku mrtvého těla (svérázná oběť krávy při přípravě očistné vody, viz Nu 19), po malomocenství (Lv 14) atd. Obřad očišťování řídí kněz, který se sám musí očišťovat (Lv 8,8.14; Ezd 6,20).

Hlavní očistný rituál pro izraelskou pospolitost byl tzv. Den smíření (Lv 16). Součástí výročních smírčích obřadů bylo také očištění velekněze (Lv 16,4.6) a očištění svatyně včetně oltáře od nečistot Izraelců (Lv 16,16.19). Rituál Dne smíření příkladně demonstruje starozákonní (kněžské) propojení pojmů očištění a smíření, resp. odstranění hříchů (Lv 16,16.22).

Kromě kulticky zaměřených textů se na jiných místech SZ setkáváme s obrazným, tj. etickým či obecněji náboženským pojetím očištění. Jde přitom o očištění celého člověka, jeho srdce či jeho rtů (Ž 51,9nn; Iz 6,5-7). Toto pojetí se místy dostává do napětí s rituálním vnímáním očištění – ani omývání, ani oběti (Ž 51,18; Iz 1,16), nemají samy v sobě očistnou moc. Je třeba být očištěn (Ž 32,1) a to Božím odpuštěním, na lidské straně vyznáním a prosbou o odpuštění (Ž 51). Oběť, která očišťuje a očistí, přinese Bůh sám ve svém Služebníku (Iz 53).

I NZ mluví o očišťování: po porodu (L 2,22), před jídlem a v souvislosti s jídlem (Mk 7,3-4; J 2,6; Mt 23,25n), po uzdravení malomocného (Mt 8,2-4; 10,8; 11,5; Mk 1,44) – tedy o očišťování jako ve SZ – jak bylo důsledně praktikováno v židovstvu (Mt 23,25n sr. Mt 15,10n), ale především v přeneseném smyslu o očištění spojeném s dílem Ježíše Krista, s jeho smrtí (Žd 1,3), když se jako velekněz (Žd 9,13n; 9,22nn) jednou pro vždy obětoval. Proto je očištění srdce a svědomí přijímáno vírou (Sk 15,9; Žd 10,22; 1J 3,3), která vede do společenství s Kristem (1J 1,6n; 2,10; 3,6) mocí jeho Slova (J 17,14nn; 1Pt 1,22nn). Křest není odstranění tělesné špíny, ale patří k němu závazek dobrého svědomí před Bohem (1Pt 3,21n).