Posvátný

heslo: posvátný

autor: Nováková Zora    
       
předcházející heslo: posuzovat        
následující heslo: posvěcení chrámu

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků 1. opak k profánní. V obecných kategoriích je to zvláštní oddělené nebo označené místo (božiště, svatyně, oltář, chrám), v kterém dochází k průlomu transcendentního, božského světa do obyčejné, profánní skutečnosti, nebo čas (většinou cyklicky se opakující), ve němž k tomuto průlomu dochází; místo, které je spojením mezi nebem a zemí (srv. Jákobův žebřík Gn 28,11n), nebo čas, jenž má naprosto jiný charakter, než každodenní vnímání reality (čas bohoslužby, kultu, čas svátků; vstup velekněze do nejsvětější svatyně). V konkrétnějším pohledu je to děj (rituál), úkon či předmět, v nichž se určitým daným způsobem manifestuje, že náležejí k božskému světu, že prostředkují kontakt mezi lidmi a božstvem; některé předměty (kůly, maseby – posvátné sloupy) přímo personifikují a stvrzují přítomnost božstva.

Setkání s posvátným v člověku vyvolává bázeň a třesení, fascinuje ho, děsí a zároveň bytostně přitahuje (mysterium tremendum et fascinans) – srv. Ex 19; Ex 20,18-21 aj.

V SZ jde většinou o označení míst, na nichž se lid shromažďoval k uctívání božstva, ke kultu a obětem: p. návrší – v. t. pahorek (hebr. bámá – 1 Kr 13,32), p. sloupy – v. t. Baal (hebr. maccévá – Gn 28,18; Lv 26,1; 1Kr 14,23; 2Kr 17,9n aj.), p. kůly (ašéry), p. stromy (hebr. 'élá – terebinta – Gn 35,8). V textech se výrazně objevuje konfrontace běžné lidové kultické praxe národů mimo Izrael, ale i v samotném lidu Božím, s důrazem na centralizaci kultu v Jeruzalémě.

2. Posvátný – totéž co zasvěcený (předměty zasvěcené Hospodinu – chleby, roucha, losy, předměty určené pro Chrám, pro konání chrámových obětí); podle rozvinuté náboženské terminologie nižší stupeň dostupný nejen kněžím, ale i lidu (většinou mužům): svátosti, vstup do svatého okrsku, účast na službě bohům.