Vylít: Porovnání verzí

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
ebs>Moravec
Bez shrnutí editace
 
m (naimportována 1 revize)
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 28. 3. 2023, 12:22

heslo: vylít

autor: Tydlitátová Věra    
       
předcházející heslo: výkupné        
následující heslo: vyložit

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. j-c-q, n-g-r, r-j-q, š-p-k, n-t-k, řec. ekcheó, epicheó, kataferó. V Bibli se mluví o vylévání v souvislosti s vodou, olejem, slzami, krví, ale i např. duchem, duší, touhou, bláznovstvím, hněvem, srdcem atd. Za obrazem vylévání duše je konkrétní představa, že duše sídlí v krvi.

Vylévání vody, vína nebo krve bylo součástí obětního rituálu. O takové úlitbě se mluví v 1S 7,6. V 2S 23,13-17 je zaznamenán pozoruhodný případ úlitby těžce získané vody z betlémské studně. Voda je zde stavěna na roveň krvi Davidových bohatýrů. Vylévání vody bylo projevem pokání (1S 7,6), podle Talmudu bylo též součástí oslav svátku stánků. Od pramene Gíchon byla přinášena voda do chrámu a pak byla vylévána směrem k oltáři za vytrubování a klanění. Byla to připomínka stvořitelského díla na počátku, kdy se nad vodami vznášel Duch boží (Gn 1,2). Současně to byla prosba o novou vláhu pro pole vysušená letními horky. V Ezechielově vizi Nového Jeruzaléma (Ez 47,1-12) vytéká zpod prahu chrámu pramen živé vody, která se rozlévá do velkého proudu.

Vylití krve znamená zabití (Gn 37,22, Jr 22,3, Mt 26,28, Mk 14,21, L 22,20, Zj 16,6).

O vylévání v souvislosti s duševními hnutími se mluví ponejvíce v Žalmech (Ž 42,5, Ž 62,9, Ž 102,1, Ž 107,40, Ž 141,8, Ž 142,3). V Př 15,2 se v kral. překladu mluví i o vylévání bláznovství, v Př 15,28 o vylévání zlosti. Jsou však i pozitivní metafory, Jóbovo bohatství je znázorněno obratem: skála mi vylévala potoky oleje(Jb 29,6), Boží pověření dvou předáků poexilního Izraele je přirovnáváno k vylévání zlatého oleje v Za 4,11-14. Boží požehnání a dary jsou jako proudy deště (Jl 2,23, Mal 3,10, Ř 5,5 aj.).

Také seslání Božího Ducha je popisováno (v kral. překladu doslova) jako vylití (Iz 32,15; 44,3; Ez 39,29, Jl 2,28n, Za 12,10, Sk 2,16-33; 10,45; Tt 3,6).

V NZ se zejména mluví o vylití Kristovy krve s odkazem na jeho dobrovolnou smrt s významem oběti (Mk 4,24par.).