Víno

heslo: víno

autor: Kohoutová Blažena    
       
předcházející heslo: vinice
následující odkazové heslo: vinobraní      
následující heslo: víra, věřit

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. jajin, řec. oínos – obecně rozšířený opojný nápoj vyráběný kvašením moštu, v Bibli především obraz radosti (Ž 104,15). Hebr. výraz tíróš označuje nezkvašené víno, mošt(Př 3,10; Oz 2,10; Jl 1,10)) označuje mošt, podobně hebr. `ásís (= něco šlapáním vytlačené) v Iz 49,26, Př 3,10;Am 9,13; Mi 6,15. , Mošt je vylisovaná šťáva z hroznů, jejíž množství je měřitelným znakem úrody (Jl 2,24).

1. Výroba v.: Při vinobraní bácír (Lv 26,5) sklizené hrozny vinné révy byly na vinicích kerem ze sběračských košů vysypávány do vinných lisů, kde je dělníci šlapali nohama (Iz 16,10). Lisování hroznů je obrazem Božího pokoje, potřísnění oděvu při sešlapávání hroznů vyvolává obraz potřísnění krví (Iz 63,2n). Práce byla doprovázena zpěvem (Jr 48,33). Šťáva z hroznů byla zadržována v nádrži pod lisem a plněna do kožených měchů (Joz 9,4; Jb 32,19; Mt 9,17), což je nevyhnutelné pro zdárné vyzrání vína.

Mošt nebylo možné uchovávat, hlavní nápoj z révy je vykvašený mošt, vyzrálé víno a dále různě upravená vína, hebr. mesech (kalné víno – Ž 75,9), mimsách (upravované, kořeněné víno Př 23,30; Iz 65,11) a mezeg (kořenné víno Pís 8,2. V. se odlišuje od opojného nápoje, hebr. šéchár (Nu 28,7), který byl vyráběn z moštu získaného z různých druhů ovoce. V Iz 1,22 je jako víno přeložen hebr. výraz sóvé', připomínající nadměrné pití při pohanských bohoslužebných slavnostech. Výraz šemer v pl. lze chápat jako kal, usazující se na dně nádoby s v. (Jr 48,11), základní význam je však v. vyzrálé (Iz 25,6), spojitost obou významů je v praxi slévání zralého vína a jeho oddělování od kvasné usazeniny. Vinobraní bylo radostnou událostí (Lv 26,5). Vinobraní bylo tedy dobou radosti, jeho zmaření bylo pohromou, projevem Božího soudu (Iz 32,10).

2. Užití v.: V. bylo především nápoj všech národů ve Středomoří a oblasti dnešního Blízkého východu. Sloužilo k utišení žízně, ředěné vodou, k povzbuzení (Kaz 2,3), k obveselení (J 2,3) a opájení (Kaz 10,19; Pís 1,4; Iz 5,12n; 22,13; 24,9). Víno bylo součástí oběti (Ex 29,40; Nu 15,5n) a obětních hostin (Dt 14,26). Chléb a víno (podobně jako obdobná dvojice obilí a mošt) byly obrazem požehnaného života (Ž 104,15), neboť jsou darem Božím (srv. Gn 27,28). Vyjadřovala se jimi úcta k příchozímu (Gn 14,18, Sd 19,19) a hostům (Jb 1,13.18; J 2,3). Na druhé straně Písmo nabádá k opatrnosti před opilstvím, které patřilo k vyvrcholením některých pohanských slavností, a jeho následky (Př 20,1; 21,17; 23,20; srv. 29,31nn; Iz 5,22; Oz 4,11, Jl 1,5; 4,3; Ab 2,5). Opilství se odsuzuje jako hřích (1S 1,14 nn; Iz 5,11), skutek těla (Ga 5,21; Ef 5,18; 1Pt 4,3). Výstražným biblickým příkladem byl Noe (Gn 9,21, příkladem hodným následování Daniel (Dt 1,8.16).

3. Nazírský slib zahrnoval zřeknutí se pití vína a jiných opojných nápojů (Nu 6,3; Sd 13,4; srv. Am 2,12). Podobně Rekábejští dodržovali slib abstinence jako znak kočovného života, kterého se drželi. Cílem zdůrazněné opatrnosti bylo odlišení se od lidu pohanského a jeho zvyků, posvěcení a vyčlenění pro službu Hospodinu. Podezření, že víno samo o sobě je nečisté, lze vyvrátit poukazem na argumentaci Ozeášovu (2,10), jde samozřejmě o smysl jeho užívání. Kněží však měli zakázáno požívání v. během bohoslužby (Lv 10,9 Ez 44,21) a křesťané byli před pitím vína varováni (1Tm 3,8; Tt 2,3), Pavlem také proto, aby se nestali kamenem úrazu spolubratřím (Ř 14,21). Jan Křtitel byl nazírejský (L 1,15), Ježíš však víno pil (Mt 11,18n; L 7,33n) a v 1Tm 5,23 je Timoteus nabádán k tomu, aby ze zdravotních důvodů nepil vodu, ale mírně užíval vína. V. t. opíjet.

4. Symbol. Víno je symbolem Boží milosti (Iz 55,1), bude součástí hodů ve dnech spásy (Iz 25,6; sr. Ž 16,5; 23,5; 116,13, dále srv. Př 9,1nn). Také je obrazem Božího hněvu a kalich jeho nástrojem (Ž 60,5; 75,9; Jr 25,15n.27n; sr. Iz 51,17.22; Jr 49,12; Pl 4,2). V. je obrazem evangelia v příběhu o svatbě v Káni (J 2,1nn) a v polemice Ježíše s konzervativními zákoníky (Mt 9,17; Mk 2,22; L 5,37n). Podle 1K 11,25 a L 22,25 také byl kalich (s vínem) Boží novou smlouvou zpečetěnou Kristovou krví, podle Mk 14,24 a Mt 26,28 je kalich (tj. víno v kalichu) krví smlouvy vylitou za mnohé (za hříšníky). První formulace je patrně starší, druhé zdůrazňuje analogii mezi chlebem a tělem a vínem a krví Kristovou. V obou případech jde o zpřítomnění (nejen o vzpomínku) Kristovy smrti jako oběti ve prospěch druhých lidí.