Vášeň: Porovnání verzí
ebs>Moravec Bez shrnutí editace |
m (naimportována 1 revize) |
(Žádný rozdíl)
|
Aktuální verze z 28. 3. 2023, 12:22
heslo: vášeň
autor: Tydlitátová Věra
předcházející heslo: vápno
následující heslo: Vašní
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
řec. pathéma. Už v klasické řecké kultuře byla extrémní hnutí duše pokládána za cosi nepatřičného, co odporuje jedné ze základních ctností, uměřenosti. Zatímco dnes je slovo v. pociťováno jako přinejmenším neutrální, mluvíme i o ušlechtilých vášních, v antice mělo převážně negativní obsah. Označovalo nezvladatelné duševní síly, které člověka zotročují a zbavují rozumu, vedou k nejrůznějším závislostem a oslabují vůli. Vášeň je v rozporu s moudrostí i s morální pevností. Vášnivé projevy byly součástí některých kultů, kde byly tolerovány a regulovány. U Platóna se objevuje myšlenka, že by vášeň měla být přetavena v touhu duše po Dobru.
V NZ se slovo vášně objevuje v Ga 5,24. Vášeň je zde charakterizována jako síla, která zbavuje člověka svobody, nutí ho dělat to, co nechce. Od různých závislostí a vášní osvobozuje Boží Duch. Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony.
Vášně náležejí starému člověku
(Ř 6,6), jsou projevem svévole, která vede ke smrti (Ř 8,13). Že člověk má umřít
svým vášním, je myšlenka, která došla velkého rozšíření v asketických proudech křesťanství, v ideálu mnišství i v kalvínském důrazu na přísné mravy.
Odklon od vášní není ideálem výhradně křesťanským, známe jej např. z buddhismu, ale i z mnoha jiných náboženských kultur.