Ty

heslo: ty

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: tvůrce        
následující heslo: tyč

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků 2. os. sg. osobního zájmena já (viz já jsem). V Bibli často zdůrazněno jako výraz osobního vztahu mezi Bohem a člověkem. V tomto případě jde o analogickou (metaforickou) řeč. Neznamená to, že Bůh je osoba ve smyslu lidské osoby, ale že s člověkem jedná jako s osobou, a že člověk se na Boha může osobně obracet. Gramatické osoby vycházejí od základní zkušenosti člověka jako relativního středu světa (to je nepopíratelný aspekt lidského vidění světa). Ta je východiskem setkávání s druhými lidmi i s Bohem. Zkušeností se vztahem, v němž hraje roli ty, se člověk učí poznávat svůj protějšek – druhého člověka (srv. ty v Písni Písní), ale i Boha samého: Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat (Gn 17,9) nebo Ty Jákobe, můj služebníku, neboj se, je výrok Hospodinův (Jr 46,28). Zvláštní roli hraje zjevitelské oslovení Ježíše v adopční formuli převzaté z žalmu 2,7: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil (Žd 1,5). Ty tu je vysloveno současně s ukázáním na toho, jenž je před přítomnými označen za Božího reprezentanta na zemi, v žalmu na krále, v citovaném výroku na Ježíše. Před těmi, kdo takový výrok slyší nebo čtou později, ty předpokládané gesto zastupuje. Nejde o adopci ve smyslu pozdějšího věroučného adopcianismu, protože tím není popřeno nebo relativizováno žádné z hlediska církevní věrouky dokonalejší vyjádření významu Ježíšova. Z pohledu člověka je možnost oslovovat Boha chápána jako privilegium: Ty věrnému osvědčuješ věrnost (Ž 18,26; ty mi ukazuješ cestu Ž 119,102, Ty jsi můj Bůh Ž 140,7). Platí to zejména v nz. vyznáních Ty jsi Mesiáš (Mk 8,29parr; srv. Mistře, ty jsi Syn Boží J 1,49).