Smírčí oběť

heslo: smírčí oběť

autor: Roskovec Jan    
       
předcházející heslo: smilnit, smilstvo        
následující heslo: smíření, smířit

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků v ČEP též: smírčí obřad; hebr. odvozeniny kořene k-p-r, řec. převážně hilaskomai a příbuzné tvary (hilasmos, hilastérion). V biblické literatuře obsah pojmu určuje především sz. k-p-r. V češtině pro tuto představu neexistuje přiměřený ekvivalent, všechny překlady jsou pokusy o opis. Kral. na převážné většině sz. míst volí termín očištění, očistit, zatímco ČEP užívá spojení smírčí obřad (Lv 4,20.26.31.35; 5,6.10; 6,23; 9,7; 10,17; Nu 5,8; 15,25.28; 2Pa 29,24; Ez 43,20.26), resp. s. o. (Ex 29,36n; 30,10.15n; Nu 5,7; Ez 45,15.17; v NZ smírná o.), je jinde překládáno jako smíření/usmířit (Kral. ukrotit; Gn 32,21; Ex 32,30; 2S 21,3), zprostit viny (Lv 1,4; 8,34; Nu 35,33; Dt 21,8; 32,43; 1S 3,14; Da 9,24), resp. zprostit nečistoty (Lv 14,19); odpustit (kral. Ž 78,38; Iz 22,14) či být milostiv (kral. Ž 79,9). Hebr. subst. kófer bývá překládáno jako výkupné (kral. výplata; Ex 21,30; 30,12; Nu 35,31n; Jb 33,24; 26,18; Ž 49,8; Př 13,8; 21,18; Iz 43,3) či dokonce úplatek (1S 12,3; srv. Př 6,35; Am 5,12). Specificky je s. o. spojena s obsahem významného svátku, Dne smíření (Lv 16), viz též příkrov.

Z nedostatku lepšího bude zřejmě nutné český překlad s. o. podržet, zároveň však je třeba upozornit na jeho falešné konotace. Předně nejde nutně a zásadně o oběť, jakkoli skutečnost, resp. dění, které hebr. termín označuje, s obětmi úzce souvisí, když popisuje účinek některých z nich (např. o. za hřích chattá't Lv 6,23; 10,17 aj. či o. za vinu 'ášám Lv 7,7; Nu 5,8 aj.). Mnohde však tato souvislost zcela chybí: Hospodin je o nastolení této skutečnosti žádán v modlitbě (2Pa 30,18; Ž 79,9; negativně Jr 18,23), mluví se o něm jako o tom, kdo o ní rozhoduje (Ž 65,4; 78,38; Iz 22,14; 27,9), v obrazném vidění ji působí řežavý uhlík z oltáře (Iz 6,7), za její původce mohou být považovány milosrdenství a pravda (či věrnost: Př 16,6.14), v patrně dosti starém předpisu ohledně vraždy neznámým pachatelem je spojena se smrtí, nikoli však obětováním dobytčete (Dt 21,1-9).

Adj. smírčí je třeba odlišit od Pavlova pojmu smíření (řec. katallassó), pocházejícího z helénistické diplomatické terminologie. Jako překlad hebr. k-p-r je motiv smíření oprávněný tím, že i zde jde o nápravu vztahu. Podle některých výskytů termínu (Iz 28,18) se však zdá, že jeho základní konotace je negativní, tj. odstranění, zrušení (překážky či porušení) – to postihuje kral. očištění, kt. je však matoucí vzhledem k pojmu čistoty /očištění (viz čistý, očišťování), který má vlastní speciální terminologii.

Souhrnně lze povědět, že hebr. pojem k-p-r označuje poměrně abstraktní skutečnost (či dění) zrušení účinků či důsledků zla (provinění, hříchu). V tom se blíží pojmu odpuštění, od něj se však liší tím, že se obvykle pojí s nějakou procedurou, která naznačuje náročnost a nesamozřejmost odstranění dopadu zlého jednání, je tedy spíše předpokladem odpuštění (srv. Nu 15,25.28). V převážné většině případů se k-p-r týká vztahu mezi člověkem a Bohem, přičemž charakteristicky Bůh není příjemcem (objektem) dění (není usmiřován), nýbrž je tím, kdo je umožňuje, jeho subjektem (působí usmíření, nápravu).

Na tento sz. pojem pak navazují nz. soteriologické výpovědi o významu Ježíše Krista jako smírné o.. V Ř 3,25 Pavel patrně cituje starší formulaci, v níž je Kristova smrt prohlášena za Boží jednání, prokazující, že odpuštění není porušením spravedlnosti. Podobně podle 1J 4,10 je poslání Božího Syna jakožto smírčího prostředku projevem a dokladem Boží lásky, srv. též 1J 2,2.