Pokora, pokorný

heslo: pokora, pokorný

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: pokolení        
následující heslo: pokoušet

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků pojem, který se v LXX a v NZ vyjadřuje slovy odvozenými od kmene tapein- (řec. tapeinos/, tapeinó/, tapeinofrosyné, tapeinofrón, tapeinósis). V LXX se jím překládá několik termínů, které na mnoha místech nejsou do češtiny překládány slovem pokora. Pro pochopení jeho významu je proto třeba probrat hebr. termíny, které jsou v LXX na některých místech přeloženy některým z uvedených řec. slov: Jsou to `ánáw (např. Ž 22,27; Iz 11,4 – jinde se překládá utištěný apod.) a příbuzné adjektivum `ání (jinde se překládá chudák, chudý, nuzný, ponížený: obě tato adjektiva + substantiva `<sup>a</sup>náwá se v SZ vyskytují 90x), š-p-l (Ž 18,28 – ponížený – 42x), k-n-` být zkroušený, pokořený (15x), š-ch-ch (Iz 2,17 – ponížit – 6x), j-g-h /Ni/ (Sf 3,18 – být zarmoucený – 5x), dále jsou významem blízké další hebr. termíny: ráš (1S 18,23 – v ČEP chudý), dal (Iz 11,4 nuzný, chudý), d-k-h (Ž 34,19 zdeptaný, utištěný – 13x), 'evjón – v ČEP ubožák, chudý, nuzný, zbožný, někdy ve spojení s `ání (Iz 41,17 aj.), event. tach^anún (Ž 28,2.6 kral. pokorná prosba, jiní většinou /úpěnlivá/ prosba).

Pestrost termínů odráží v tomto případě poměrně široký význam pojmu, který sdružuje celou škálu představ. To, co sz. pojem pokory odlišuje od našeho, je zřetelné spojení s objektivní situací utištění, strádání, nedostatku nebo přinejmenším odstupu od vnější moci. Nejstarší, základní pozicí pokorného je jeho negativní privilegovanost, diskriminace, nedostatek majetku a vlivu – pokoření. Takový člověk byl izraelským právem zvlášť chráněn, ale základ toho, že z pokořený se stává pokorným je jistota hebrejské víry, že Bůh se takových lidí zastává a nedolehne na ně jeho soud (1S 1,11nn; Ž 136,23; Iz 66,2b aj.). Šlo nejen o jejich sociální ochranu ale i o to, že negativní zkušenost byla zkouškou jejich víry a příležitostí k zrodu důvěry v Boha. Pokorný je ten, který nemohl, než spolehnout se na Boha. Pokora je tedy zvnitřněné pokoření, spojené s odevzdaností Bohu, jde tedy především o pokoru před Bohem a s nadějí: Je lépe být poníženého ducha (š^efal-rúach) s pokornými (`anáwím), než se dělit o kořist s pyšnými (Př 16,19). Zaslíbení pokorným jsou protiváhou staršího pojetí požehnání, jehož projevem byl dostatek vnějších statků.

Tento vztah mezi chudobou a pokorou můžeme sledovat i v nejstarší vrstvě NZ. V L 6,20 čteme blahoslavenství chudých, v Mt 5,3 je obdobné blahoslavenství přiřknuto chudým v duchu (sr. Př 16,19; nebo 1QM XIV,7) a současně provázeno původně patrně paralelním blahoslavenstvím tichých (Mt 5,5, sr. ...kdo se ponižuje (řec.tapeinó) bude povýšen – Mt 23,12par., podobně již 1S 2,7; Sír 7,11 aj.). Opakem pokory je, jak jsme viděli, pýcha.

Také v řeckém světě jsou výrazy odvozené od kořene tapein – někdy spojeny s nízkým sociálním postavením (od Hérodota dále), ale jejich vnitřní komponenta, postoj, který takovému postavení odpovídá je podle kontextu většinou negativní: otrocké smýšlení. Až pod tlakem biblické tradice se pokora dostala do katalogu ctností. Nejde však původně o ryze morální pojem, nýbrž o pragmatický postoj, který vychází z poznání svrchovanosti Boží, nespolehlivosti bohatství a pošetilosti pýchy, zejména tváří v tvář Božímu soudu (1Pt 5,6, sr. Magnificat – L 1,48.52; min. čas vyjadřuje jistotu eschatologické proměny). Konkrétním pozadím pokory je i tu jistota eschatologického odstranění všech rozdílů (L 3,4-6 /sloveso tapeinó ve v.5/). Ježíš jde cestou pokory (Mt 11,29 – tichý a pokorný srdcem) a varuje před snahou dosáhnout vysoká postavení (L 14,11parr. sr. Př 25,7). Další příklady: celník v L 18,14.

Vzorem pokory je podle hymnu ve Fp 2,6-11 Ježíš Kristus sám (ponížil se – v. 8, sr. Iz 53,7n; Sk 8,33). Tomu odpovídá i hymnus z Mt 11,28-30par, na tradici děkovných hymnů navazující chvalozpěv Spasitele na Boha Otce (jsem...pokorného srdce – v. 29). Pokora patří tedy k závažným tématům spojujícím různé vrstvy prvokřesťanského písemnictví a k významným rysům křesťanské zbožnosti prosazovaným křesťanskou parenezí. V Fp 2,5 je hymnus uveden výslovně jako model etických postojů: Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši.... Pavel sám chápe pokoru jako předpoklad své služby evangeliu: vědomě snáší ponížení (řec. tapeinústhai – Fp 4,12n) a neúspěch v duchovním vedení křesťanské obce je mu pokořením, které přijímá od Boha (2K 12,21). Pod. Ř 12,16; Ko 3,12 (...oblecte...pokoru): 1Pt 5,5-6 (zčásti citát z Př 3,34 LXX): Všichni se oblecte v pokoru jeden vůči druhému, neboť Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas (sr. Jk 1,9n).

V negativním smyslu je tapeinos – užito v 2K 10,1 (odpůrci vytýkají Pavlovi pokoru jako servilnost), a Ko 2,18.23 (patrně označení kultického postu).