Píseň

heslo: píseň

autor: Freitinger Pavel    
       
předcházející heslo: písař        
následující heslo: Píseň písní

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků umělý či lidový umělecký útvar, určený ke zpěvu. Melodie a text jsou složky, které ovlivňují účinek písně. Pro duchovní píseň je rozhodující její text, u melodie jsme svědky proměn či záměn. Hebrejská poezie – na rozdíl od poezie naší – není stavěna na rýmu. Nejdůležitějším jejím znakem je tzv. paralelismus membrorum, tj. spojení vět, které různými slovy vyjadřují tutéž myšlenku nebo její protiklad či doplnění, rozvinutí.

Biblické písně nenáboženské jsou nejrůznějšího druhu. Zpívaly se při práci – např. v času žně či vinobraní (Jr 25,30), při kopání studny (Nu 21,17). Známe i písně svatební (vlastně celá Pís) či pohřební (1S 1,19-27). Důležité místo v životě sz. lidu měly královské žalmy (např. Ž 110), které se zpívaly při královských nastolovacích slavnostech, a poutní písně (šír ha-ma`^alót, dosl. písně stupňů – tak překládá i BKr).

Náboženské sz. písně jsou především hymny (hebr. t^ehillím). Jsou to písně k oslavě Boží. Zpřítomňují Boží ochranu v minulosti, právě tak jako zaslíbení pro budoucnost. Hebrejská tódá je děkovná píseň, chvalozpěv. Žalozpěv (Ž 44) byl především svědectví o tom, jak věřící člověk těžce prožívá odloučenost od Hospodina a jak touží po znovuobnovení vztahu.

Nz. církev také zpívala (Kol 3,16; Ef 5,19). Podstatným rysem nz. písní je jejich zacílenost k Ježíši Kristu. Pozoruhodným svědectvím o tom je korespondence Plinia ml., římského místodržitele v Bithynii, s císařem Trajánem (98-117 n. l.).