Saul

heslo: Saul

autor: Sláma Petr    
       
předcházející heslo: satrapa        
následující heslo: sazenice, sadba

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. šá'úl, řec. saúl, vlastní jméno, utvořené jako ptc. pas. hebr. slovesa š-'-l, žádat, prosit (vyžádaný, zřetelná hra s tímto významem je např. v 1S 12,19).

1. král Saul

Podle vyprávění 1S, které je součástí rozsáhlého eposu tzv. Předních proroků či deuteronomistického díla, se takto jmenoval první král nad Izraelem. Tváří v tvář pelištejskému nebezpečí a v situaci mocenského vakua žádají izraelští starší krále, aby byli jako všechny národy (1S 8,5). Vypravěč vyzdvihuje nesmyslnost požadavku: znamená odmítnutí přímé vlády Hospodinovy (1S 8,7b) a lid si tím na sebe chystá bič královské tyranie (1S 8,11-18). Dosavadní charismatické autority však opakovaně zklamávají (naposledy korupce v Samuelově rodině v 1S 8,3), takže kniha Soudců končí několikrát zopakovaným povzdechem v těch dnech neměli v Izraeli krále, každý dělal, co uznal za správné (Sd 21,25 aj.). Vyprávění 1S 9-10 o tom, jak Samuel potají pomaže za krále Saula, pohledného, vysokého muže z benjamínské Gibeje, který neúspěšně hledá zatoulané oslice svého otce Kíše, i opakované potvrzení volby veřejným losováním vyjadřuje, že navzdory předchozím rozpakům je nyní Saul králem z Boží vůle. Po prvním válečném tažení proti Amóncům, kteří oblehli gileádský Jabeš v Zajordání (1S 11), je ve svatyni Gilgál Saul ustanoven králem potřetí. Právě v Gilgálu, když před bojem s Pelištejci bláznivě obětuje, musí však po dvou letech vyslechnout Samuelova slova o tom, že jeho království neobstojí (1S 13,14). Příběh samotný nechává otevřené, v čem přesně ona bláznivost spočívá, vykladačská tradice však vyzdvihne zejména nepřípustné spojení světské a duchovní moci, případně Saulovu nedověru. Vítězná bitva s Amálekovci (1S 15), při níž Saul neuposlechne příkaz totálně zlikvidovat nepřítele, prohlášeného za klatého, je další příčinou Saulova zavržení (1S 15,35 Hospodin litoval, že Saula ustanovil králem). Poté, co Samuel pomaže za krále betlémského Judejce Davida (1S 16), sledujeme bohatě prokreslený příběh Davidova vzestupu a Saulova úpadku (1S 18-31). Saul přijímá Davida ke svému dvoru, s žárlivostí však sleduje jeho rostoucí popularitu mezi lidmi i ve své vlastní rodině (syn Jónatan je Davidův přítel, dcera Míkal Davidovou ženou), vystiženou popěvkem Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce. V důsledku stupňujících se nástrah David před Saulem prchá. Vypravěč podtrhuje Saulovu krutost (1S 22,18nn) a Davidovu obratnost a velkorysost (1S 24 a 1S 26). Zatímco se ovšem David stává psancem a později pelištejským žoldnéřem, vede Saul spolu se svým příbuzným a velitelem izraelského vojska Abnérem boj s Pelištejci. Tragický Saulův osud vystihuje jeho tajná návštěva u věštkyně v Én-dóru (1S 28,4nn), u níž vyslechne z úst Samuelova vyvolaného ducha ortel o své nadcházející smrti a o porážce Izraele. Se svými třemi syny hyne druhého dne v boji s Pelištejci v pohoří Gilboa (1S 31). Abnérem ustanovenný Saulův následník Íš-bošet (dle 1Pa 8,33 patrně správněji Iš-baal) je zanedlouho zavražděn, Abnér se Davidovi vzdává a je zavražděn Joábem, hyne také sedm dalších Saulových potomků (2S 21,1-14), David se ale opakovaně zastaně Jónatanova chromého syna Mefíbošeta (správněji patrně Merírib-baala). 1Pa 8,33-40 přináší rodokmen potomků tohoto Jónatanova syna, jména dnes nám neznámá, prozrazující však, že alespoň některé kruhy se v pozdější době dovolávají Saula jako svého předka. Podle biblické chronologie působil během posledních třech desetiletí 11.stol. př. n. l., odjinud než z Bible však tento král není znám.

2. Saul z Tarsu

(řec. Saulos) hebrejské jméno židovského vzdělance z 1.stol., pozdějšího křesťanského apoštola Pavla.