Šelma

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: šelma

autor: Slabý Jindřich    
       
předcházející heslo: Šelach        
následující heslo: Šém

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
Pro Izraelce, kteří byli z velké části chovateli hospodářského zvířectva, představovaly šelmy, zvl. lev, medvěd a vlk, stálé nebezpečí (1S 17,34-36; J 10,12). ČEP se v SZ přidržuje výrazu šelma, označujícího divoce žijící dravé zvíře, jen v Dt 32,24 a Jb 41,26 zvířata (divoká).

V NZ slovem šelma překládá řecké thérion (dosl. zvíře), hojně frekventovaný výraz ve Zj, které jím v návaznosti na Da 7,2-27 označuje mytické bytosti, šelmu vystupující z moře (Zj 13,1) a šelmu vystupující ze země (v. 11), která je v dalším ztotožněna se lživým prorokem (Zj 16,13; 19,20). Spolu s drakem (ďáblem-satanem Zj 20,2) tvoří obě šelmy protibožskou trojici (Zj 13,4; 16,13). Obě šelmy (resp. šelma a lživý prorok) jsou dějinnými projevy naddějinné moci zla, v jejíž službách vznášejí božské nároky na celý svět a usilují o zničení církve, která se odmítá těmto nárokům podrobit (Zj 13,7n.12-17; 15,2). Poražena v posledním boji eschatologickým soudcem Kristem, skončí protibožská trojice v ohnivém jezeře (Zj 19,20; 20,10). Apokalyptické vize o šelmách reflektují situaci pronásledování rané církve ze strany pohanského římského státu. Konkrétně mohlo jít o císaře Nerona, jak lze usoudit z narážky na smrtelnou ránu šelmy, která se uzdravila (Zj 13,3). Tato zmínka může mít vztah k pověsti, podle které se měl Nero po své smrti znovu vrátit (Zj 17,8). Tuto pověst zná i římský historik Suetonius (Nero 57).

V 1K 15,32 o sobě říká Pavel, že v Efezu podstoupil zápas se šelmami. Je nepravděpodobné, že by římský občan Pavel byl odsouzen k zápasu se šelmami v cirku. Jde spíše o metaforický výraz smrtelných nebezpečí, která Pavel v Asii snášel (srv. 2K 1,8n) a která zřejmě značně přesahovala nesnáze vylíčené ve Sk 19,23-39.