Zeměpis Palestiny
heslo: zeměpis Palestiny
autor: Dušek Jan
předcházející heslo: země
následující heslo: zemětřesení
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
1. Název
V biblických vědách se pojmem P. označují území ležící na obou březích řeky Jordán (Předjordání – západně od Jordánu, Zajordání – východně od Jordánu). Nicméně nikdy v dějinách tato území dohromady nenesla oficiální název P. V době britského mandátu v P. (1919-1948) se pojmem P. nazývala pouze oblast západně od Jordánu. Toto pojmenování z r. 1919 má kořeny ve 2. stol. n. l., kdy Římané po potlačení druhého židovského povstání proti Římu roku 135 n. l. pojmenovali území zahrnující převážně Předjordání jako provincie Syria Palaestina. Název této římské provincie nahradil pojmenování Iudaea, které se používalo pro část Předjordání už za Heroda Velikého a vycházelo ze staršího pojmenování judské provincie Jehúd (v řečtině Iúda, např. 1Ma 9,1.50). Římské pojmenování oblasti Předjordání jako Palaestina vzniklo odvozením z hebr. pelešet (země Pelištejců) a řečtí dějepisci (např. Hérodotos, Dějiny III,91) jím označovali úzký pruh území na pobřeží Středozemního moře v jižní Levantě, kde byla dříve některá pelištejská města. V SZ se území západně a východně od Jordánu nazývají Kenaan a Gileád, jsou oddělena řekou Jordán (Gn 10,19; Nu 33,51; 34,2; Joz 22,9; atd.). Kenaan
označuje hlavní část území země zaslíbené. Gileád
také označoval menší územní celky v Zajordání, severně a jižně od Jaboku (např. Dt 3,10; Joz 13,11; Sd 10,17-18 atd.).
2. Hranice
V SZ je za severní hranici země považováno město Dan při pramenech Jordánu (od Danu po Beer-šebu: Sd 20,1; 1S 3,20 atd.), ale v době královské tato hranice mohla ležet zřejmě až u dnešní vesnice Labue u pramenu řeky Orontes, asi 25 km severovýchodně od Baalbeku v současném Libanonu (hebr. levó' chamát: Nu 34,8; 1Kr 8,65; atd.). Jižní hranici podle SZ tvořil Egyptský potok (Wadi el-Ariš; hebr. nachal micrájim: Nu 34,5; Joz 15,4; 1Kr 8,65 atd.), Kádeš-barnea a jižní cíp Mrtvého moře. Západní hranici přirozeně tvoří Středozemní moře. Východní hranice P. je tvořena neobydlenou pouští v Zajordání.
3. Severojižní pásy
Geograficky lze v Palestině rozlišit několik severojižních pásů (od západu k východu): přímořská nížina, centrální hornaté pásmo, jordánský rift a zajordánské hornaté pásmo. Přímořská nížina je pás na pobřeží Středozemního moře. Na severu leží rovina v okolí přístavu Akko. Tato rovina je na severu ohraničena útesy Roš ha-Niqra (tzv. Týrský žebřík
) a na jihu pohořím Karmel. Na jihovýchodě přechází do Jizreelského údolí. Jizreelské údolí je přerušením centrálního hornatého pásma a je tak přirozenou spojnicí mezi středomořským pobřežím a údolím Jordánu. Důležitou roli ve starověku hrála města ležící v tomto údolí: Megido, Jokneám, Taanak; zde rovněž leží hora Tábor. Šáronská planina je ohraničena pohořím Karmel na severu a okolím Jafy na jihu. Hlavními přístavy v Šáronské nížině byla města Dór a Jafa. Pelištejské pobřeží je oblast ležící v Palestině jižně od Jafy. Na tomto území ležela pelištejská přístavní města Gaza, Ašdód a Aškelón, dále ve vnitrozemí pak pelištejská města Gat a Ekrón. Mezi pelištejským pobřežím a Judským pohořím se rozprostírá pahorkatina zvaná Šefela (tj. Nížina
). Důležitá města ve starověké Šefele byla Gezer, Ajalón, Bét Chórón, Bét Šemeš, Timna, Sóko, Azeka, Lakíš a Mareša. Jižní cíp přímořské nížiny tvoří oblast západního Negevu; jedná se o pouštní oblast s městem Ráfia na západě a městem Beer-šeba na východě.
Centrální hornaté pásmo se od severu k jihu dělí do čtyř hlavních regionů: Galilea, Efrajimské pohoří, Judská pahorkatina a východní Negev. Na území Galileje je možné rozlišit Horní Galileu ležící severně a dolní Galileu, která představuje jižní část. Horní Galilea je na severu ohraničena řekou Litani. Dolní Galilea (též Galilejská pahorkatina) leží zhruba západně od Kineretského jezera; zde leží města např. Nazaret a Sepforis. Efrajimské pohoří (též Samařské pohoří) je od Galileje odděleno Jizreelským údolím a navazuje na pohoří Karmel; bylo územím izraelských kmenů Manases (sever), Efrajim a Benjamin (jih); v Efrajimském pohoří ležela důležitá města jako např. Šekem (mezi horami Ebal a Gerizim), Tirsa, Dótan či Samaří. Judská pahorkatina není jasně oddělená od jižní části Efrajimského pohoří, hranice je spíše historická než geografická. Východní část Judské pahorkatiny je tvořena pouštní oblastí svažující se k řece Jordán a k Mrtvému moři; důležitá města Judské pahorkatiny jsou např. Jeruzalém, Betlém a Chebrón (Kirjat Arba). Východní Negev navazuje na jižní část Judské pahorkatiny a rozprostírá se zhruba mezi Beer-ševou na západě a Mrtvým mořem a Arabou na východě; důležitým městem ve starověku byl Arad.
Jordánský rift je situován v severojižním směru a je částí tzv. syro-afrického riftu, který se táhne ze Sýrie přes pohoří Chermón, P., Akabský záliv až do Afriky. V rámci jordánského rifu lze rozlišit pět území: údolí Chule, Kineret, údolí Jordánu, Mrtvé moře a Araba. Severní cíp údolí Chule je sevřen řekou Litani na západě a pohořím Chermón na východě, na jeho jižní hranici leží starověké město Chasór; v tomto údolí jsou prameny Jordánu a starověká města Ijón, Dan, Césarea Filipova a Ábel-bét-maaka; zde bývalo i dnes vysušené jezero Chule. Kineretské jezero (též Tiberiadské nebo Genezaretské jezero či Galilejské nebo Kinerótské moře) je dnes jediným přirozeným sladkovodním jezerem v P.; v jeho okolí leží například města Kineret a Tiberias. Údolí Jordánu se táhne mezi Kineretským jezerem na severu a Mrtvým mořem na jihu. Jordán ústí do Mrtvého moře (v SZ Pusté či Solné moře: např. Dt 3,17; nebo Východní moře: Ez 47,18). Mrtvé moře je nejhlubším místem na světě pod širým nebem (zhruba 400 m pod mořem); je rozděleno na dvě části poloostrovem Lisan, na jeho západním břehu leží oáza Én-gedí, při jihovýchodním cípu leželo město Sóar, severovýchodně od Lisanu snad leželo město Eglajim, při severním cípu Mrtvého moře leží Jericho. Araba je pokračováním údolí Jordánu od jižního cípu Mrtvého moře do Akabského zálivu; jedná se o údolí táhnoucí se mezi Negevským pohořím na západě a Edómem na východě, toto území bylo význačné pro těžbu mědi (severovýchodní a jihozápadní část Araby).
V Zajordání je možno rozlišit tato území: Bášán, Gileád, Amón, Moáb a Edóm. Bášán leží v severním cípu Zajordání, zhruba na území dnešních Golanských výšin, severně od řeky Jarmuk. Na západě je Bášán ohraničen údolím Chule a Tiberiadským jezerem, na severu pohořím Chermón a na východě Hauránskou plošinou; podle SZ se jednalo o území vhodné k chovu dobytka (Ž 22,13; Am 4,1). Gileád je území jižně od řeky Jarmuk, po obou březích potoka Jabok. Amónská země ležela jižně od Gileádu, jedná se o okolí dnešního města Amán (v SZ Raba
či Raba Amónovců
: např. Dt 3,11; 2S 11,1; 12,26). SZ texty nejsou jednoznačné v případě severní hranice Moábu: podle Nu 22,36 je touto hranicí údolí řeky Arnón, podle jiných textů ale území Moábu leželo i severně od Arnónu (např. Nu 22,1); jižní hranici dělící Moáb od Edómu představuje potok Zered. Edóm je území mezi potokem Zered a Akabským zálivem, a podle SZ bylo důležitým městem Edómu město Sela/Jokteel (2Kr 14,7).
4. Hlavní cesty
P. je územím, přes které vedly mezinárodní cesty spojující Egypt s Fénicií, Sýrií a Mezopotámií. Přes P. vedly ve starověku dvě hlavní mezinárodní cesty: Via maris (Přímořská cesta) a Královská cesta. Via maris vedla z Egypta skrz P. na sever po pobřeží Středozemního moře: přes území Gazy po pobřeží a východně od Karmelu do Megida, kde se dělila, jedna její větev vedla na sever do Fénicie a druhá přes Chasór do Damašku kde se dále větvila. Druhou mezinárodní cestou v P. byla Královská cesta (srov. Nu 20,17; 21,22), která vedla Zajordáním, a spojovala hlavně Akabský záliv s Damaškem. Kromě mezinárodních cest vedly v P. i lokální cesty, které spojovaly územní celky směrem severojižním a východozápadním. Hlavní lokální cesta vedla po hřebeni centrálního hornatého pásma a spojovala od severu k jihu města Šekem, Jeruzalém, Betlém, Chebrón a Beer-šebu. Jiná lokální komunikace severojižním směrem vedla údolím Jordánu: z Jeruzaléma vedla cesta do Jericha a odtud na sever do Galileje. Jizreelské údolí tvoří důležitou spojnici mezi Předjordáním a Zajordáním.
(shrnuto zejména podle Y. Aharoni, The Land of the Bible. A Historical Geography, Philadelphia: The Westminster Press, 1979 [revised and englarged edition, trans. A. F. Rainey]; J. Simons – A. Schoors, "Palestine", in P.-M. Bogaert et al. [eds.], Dictionnaire encyclopédique de la Bible, Brepols, 1987, str. 952-955, a podle starověkých pramenů a současných map)