Zapřít

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: zapřít

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: zapomenout        
následující heslo: zapudit

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
zřeknout se někoho (nečeho) poté, co jsme se k němu přiznali. O zapření se v Bibli mluví (především v NZ) v souvislosti s vírou (řec. arnúmai, aparnúmai). Může se jednat o zapření Boha (Iz 59,13), Boha a Ježíše Krista (1J 2,22n; Ju 4), Ježíše Krista, Pána (Mt 10,33), nebo zapření vztahu k němu jak dokládá příběh o Petrově zapření Ježíše (Mk 14,66-72parr). Z. víru lze i jednáním, podle 1Tm 5,8: Kdo se nestará o své blízké, zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící. Spolehlivost Boha se vyjadřuje mj. tím, že sám sebe nemůže z. (2Tm 2,13). Z. sebe sama (Mk 8,34) znamená vzít na sebe omezení spojená s tím, že se ztotožníme s Boží vůlí vyjádřenou Ježíšem. Je třeba mít na mysli, že sloveso arnúmai znamená také prostě odmítnout (Sk 3,13; Žd 11,24) a popírat (L 8,45).