Vadnout

heslo: vadnout

autor: Balabán Milan    
       
předcházející heslo: vada        
následující heslo: váhy, vážit

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků v botanickém smyslu proces rostlinného organismu při zmenšeném příjmu vody nebo choroba rostliny, při níž dochází k ucpání cévních svazků. Hebr. n-b-l, souzní někde s n-b-l ve významu duchovní bloudění (sr. návál – pošetilec, bloud); řecké ekvivalenty: apopiptó, ekpiptó, aporreó, kataftheiró. Pozadím jsou ve SZ vegetační kulty pučení a uvadání, např. v souvislosti s Tammúzem. SZ užívá vadnutí jako obrazu lidské pomíjivosti, což se týká i zbožněných králů a jiných domněle božských veličin (např. 2S 22,46 – zde v LXX sloveso kataftheiró, sr. Ž 18,46; Jr 8,13). I pohansky uctívané stromy vadnou (Iz 1,30). Zvadne ostatně celý svět (Iz 24,4), to hlásáno na adresu pyšných národních nebo kmenových entit, jako byly Samaří nebo Edom – Iz 28,4; 34,4). Uvadání může označovat i krajní vyčerpání (Ex 18,18). Naopak věřící studující Boží zákon je jako strom s nevadnoucím listím (Ž 1,3 – LXX: aporreó). Nevadnoucí listí stromů je obrazem budoucnosti připravené těm, kteří byli obdarováni spásou (Ez 47,12; Zj 22,2).