Tóbijáš

heslo: Tóbijáš

autor: Kajlík Vladimír
autor: Černohous Josef
autor: Pokorný Petr
       
předcházející heslo: Tób        
následující heslo: Tóbit

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků 1. tóvíjá, Hospodin je dobrý. Perský správní úředník na území Amónovců (amónský otrok – Neh 2,10). V knize Nehemjáš jmenován spolu se Sanbalatem, správcem Samařska. Oba nebyli Nehemiášovi nakloněni a zastrašovali ho.

2. v latinském kánonu Vulgáty jméno deuterokanonické knihy a současně její hlavní postavy. V LXX Tóbit dle jména hrdinova otce. Do ČEP byl přejat název T. podle Kralické Bible. Kniha T. je vyprávěním, novelou, která zahrnuje další (sub)žánry: modlitbu, hymnus, parenezi, závěť. Vyprávění obsahuje intertextuální vazby na Gn 24, Josefovskou novelu, Deuteronomium, proroky; z mimobibl. pramenů odkazy na Achíkara. V první části popisuje Tóbit (Tt.) své dětství v Izraeli a deportaci do asyr. exilu, kde oslepl. Současně se vypráví o Sáře žijící v Médii, jejíchž 7 manželů zabil o svatební noci démon Asmodaj. Bůh pošle anděla Refáela), aby je zachránil. Druhá část popisuje cestu Tóbitova syna Tóbijáše, který má přivézt z Médie otcovy uložené peníze. Doprovázen je andělem Refáelem, který se vydává za člověka. Po cestě nařídí anděl T. chytit rybu, vyjmout její vnitřnosti a přechovávat je jako léky. T. se setká se Sárou, ožení se s ní a modlitbou a spálením rybích orgánů o svatební noci ji osvobodí od démona. Refáel přinese peníze z Médie a všichni se vrací do Ninive k Tóbitovi. T. potře otcovy oči rybím žlučníkem a uzdraví ho. Závěr tvoří Tóbitův chvalozpěv, zpráva o jeho smrti a epilog.

Kniha zahrnuje modlitby (Tób 3,2-6; 8,15-17; 13,1-18) a napomenutí, která navazují na nejlepší tradice Zákona a proroků. Děj je umístěn do doby vlády krále Sancheríba (asi 704-681 př. Kr.). Kniha vznikla patrně v prostředí židovské diaspory. To se projevuje v tématu rozptýlení a návratu (Tób 1,16-20) a ve snaze o zachování identity Izraele. Pokání a zbožnost jsou klíčem k novému shromáždění exilového lidu Izraele. Poslední historická událost zmíněná v knize T. je oprava Chrámu (r. 515 př. n. l.). Z toho lze usuzovat, že kniha byla sepsána ještě před persekucí Židů za Antiocha Epifana (r. 168 př. n. l.).

Spis, původně napsaný hebrejsky nebo aramejsky, je dochován v několika verzích řeckého překladu a v Jeronýmově překladu latinském. Je významný tím, že podává obraz o židovské zbožnosti z doby, kdy vznikl, tj. v době helénistické, v 3. nebo 2. stol. př. n. l. Mezi rkp. od Mrtvého moře jsou zachovány četné aramejské zlomky knihy T. včetně raných překladů do hebrejštiny.

Chování T. v pohanském světě je modelem chování Židů v diaspoře. Teologicky je kniha ovlivněna Deuteronomiem a mudroslovím. Schéma nouze – volání k Hospodinu – vyslyšení – Hospodinova pomoc stojí v dtn tradici. Hl. téma je uvedeno v nadpise: život pravého Izraelity v diaspoře. T-ovy vzorné činy – poutě do Jeruzaléma a odevzdávání desátků, úcta k rodičům, zdržování se pokrmů pohanů, svatba se ženou ze svého příbuzenstva, péče o hladové, pohřbívání mrtvých a slavení výročních svátků – jsou ilustracemi pravdy, spravedlnosti a milosrdenství.