Tábor

heslo: tábor

autor: Slabý Jindřich    
       
předcházející heslo: Tabita        
následující heslo: Tábor (hora)

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků K jednotlivým místům izraelského táboření na cestě z Egypta do Kenaanu viz tábořit.

O uspořádání izraelského tábora na pochodu pouští se píše v Nu 2; 3,23.29.35.38:

Stan setkávání jako místo Boží přítomnosti tvořil střed tábora (Nu 2,2). Opodál kolem něho se seskupily kmeny, vždy po třech na každé ze světových stran. Na východě tábořily pod korouhví Judovou kmeny Juda, Isachar a Zabulón, na jihu pod vedením Rúbenovým kmeny Rúben, Šimeón a Gád, na západě pod praporem Efrajimovým kmeny Efrajim, Manases a Benjamín a na severu pod vedením Danovým kmeny Dan, Ašer a Neftalí. Ve stejném pořadí se vydávali také na pochod (Nu 10,11-28).

Hospodinův oblak (mrak) označoval Izraelcům místo, na kterém se měli utábořit; když se zvedl, bylo to znamením k další cestě (Nu 9,15- 23). Přítomnost svatého Boha v táboře vyžadovala však i svatost a čistotu lidu (Dt 23,15). Všechno nečisté muselo opustit tábor, prostor životního společenství s Bohem (Lv 13,46; Nu 5,1-4; Dt 23,13n). Oběť za hřích se pálila venku za táborem (Ex 29,14; sr. Žd 13,11-13), tam byl vykonáván též rozsudek smrti (Lv 24,14). Teprve kulticky očištěný člověk se směl znovu vrátit do tábora (Nu 31,19-24).

V NZ znamená Vyjít ven z tábora (řec. exó tés parembolés, ČEP: za hradby, BKr: ven z stanů) v Žd 13,13 opustit tehdejší společnost kvůli Ježíšovi.

Řec. parembolé označuje ve Sk 21,34.37; 22,24; 23,10.16.32 ubytovací prostor římské armády (ČEP: pevnost), plurál v Žd 11,34 vojska. Tábor svatých ve Zj 20,9 je poslední bojovou formací Kristova lidu v duchovním zápase se zlem před eschatologickým soudem.