Rodopis
heslo: rodopis
autor: Pokorný Petr
autor: Hájek Blahoslav
předcházející heslo: rodokmen
následující heslo: Rogel
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
v ČEP užívaný výraz pro soupis členů určitého rodu, hebr. tólédót (kral. rod, rodové; Gn 10,32). V. t. rodokmen.
1. Obecně
Ve většině kultur se lidé představují odkazem ke svým předkům. Proto se starověké rody snažily zachytit svůj rodokmen. Výchozím prvkem k tomu byla běžná identifikace osoby (muže) uvedením jeho předků (X, syn Y, syna Z). Tento segment r. vyjadřoval nejen osobní jedinečnost označeného, ale současně jej integroval do širší sociální pospolitosti. Každé životaschopné společenství se skládá z jedinečných prvků, které umožňují jeho stabilitu, strukturuje ji a brání jeho degeneraci v masu
. R-y vedly vedly k eponymovi (tomu, po němž rod nesl jméno), jehož postava byla zároveň nositelem typické tradice a duchovního dědictví. Ve starých kulturách, z nichž známe především řecko-římskou, stál na začátku obvykle hérós, polobůh, který celému rodu zprostředkoval až biologické spojení s božstvem, jehož uctívání rod spojovalo.
2. Biblické rodokmeny
V Bibli je vztah k praotcům vztahem k těm, kteří uctívali Boha, jemuž slouží i jeho potomci. Bůh Abrahamův...
(Ex 3,6; Mk 12,26). V biblických r-ch hraje závažnou roli přelom mezi praotci a Abrahamem, potomkem Šémovým: od Kaina k synům Lámechovým Gn 4,17nn 7 generací; od Adama k Noemu Gn 5,1-32 10 generací. R. národů, synů Noeho Šéma, Cháma a Jefeta Gn 10,1-31. Od Šéma k Abrahamovi Gn 11,10-32, přízeň Abrahamova Gn 22,20-23, synové Abrahama a Ketúry Gn 25,1-7, Abrahamovi potomci přes Izmaela Gn 25,12-28, potomci Ezaua Gn 36,1-43, potomci Jákoba Gn 35,23-27; 46,8-28, původ Mojžíšův a Áronův Ex 6,14-25, rodokmen Izraele bez lévijců Nu 1, 20-43, výčet (řád) z hlediska vojenského Nu 2,1-33, r. Lévího a Árona Nu 3,1-39, výčet Izraelců ve vztahu k přídělům země Nu 26,1-53,/ r. Lévi Nu 26,53-63.
Rodopisy hrály důležitou roli při určování nároku na půdu a při obnovení státního a náboženského života po návratu z exilu. Takové r. najdeme v kn. Paralipomenon (zejm. 1Pa 1-9) Ezd, Neh (Ezd 8,1-14; 2,1nn; Neh 12,1-26; 11).
3. Rodokmen Ježíšův
Nejznámější nz rodokmen je rodokmen Ježíšův. Známe jej ve dvou různých verzích. V Mt 1 je doveden k Abrahamovi, v L 3 až k Adamovi. Jsou to r. zdůrazňující teologickou roli Božích zásahů do dějin: Propojují v generacích, jejichž počty jsou dělitelné sedmi, velké postavy SZ, ženy s pohnutými osudy (Támar, Sára, Rachaba, Rút, Uriášova
Bet-šeba), někdy i původně neplodné (Sára). Ty dokumentují, že kontinuita Ježíšovy minulosti je garantována z Boží strany a nespočívá v kontinuitě lidské plodnosti (Mt 1,1-16, L 3,23-38). Lukášovský rodokmen je veden až k Adamovi, jenž je označen jako Adam od Boha
. Tím není řečeno, že Adam byl Božím synem, ale že byl na Bohu závislý jako jeho stvoření. Ve stejném smyslu říká apoštol Pavel podle téhož autora ve Sk 17,28b slovy řeckého básníka, že jako lidé všichni jsme jeho (Boží) rodina
. Boha Abrahamova vyznává jako toho, jemuž jsou odpovědni všichni lidé. Apoštol Pavel vyložil uchování vnitřní kontinuity s praotci novým způsobem – jako soulad s vírou praotce Abrahama, k němuž může dospět každý, i když s Abrahamem není spojen rodově, tedy i pohan (Ř 4,11). Tak NZ překračuje tradici r. a víra v Krista vytváří vlastní posloupnost otců a dětí v Kristu – 1K 4,15).
4. Obrazně
V Gn 2,4 se mluví i o r. nebe a země, jde vyjádření Božího stvořitelského nároku na prostředí lidského života.