Refájci
heslo: Refájci
autor: Beneš Jiří
předcházející heslo: Refáel
následující heslo: Refídím
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. refá'ím. Jsou spolu se Zuzejci, Emejci a Chorejci zmíněni poprvé ve Starém zákoně jako pobití (tedy mrtví?) v době praotce Abraháma (Gn 14,5). Patří mezi původní obyvatele Kenaánu. Dt 3,13 zachycuje ještě zprávu o jejich (patrně posledním) panovníkovi jménem Óg, který kraloval v Bášan. Po tomto panovníkovi zbylo dlouhé železné lože (možná obří hrob, sarkofág) ve městě Rabat Amón na území Amónovců. Podle Dt 2,10-11 jsou Refájci sběrným označením velkých lidí (patrně obrů), pro něž je užíváno také jméno Anákovci a Emejci. Podle Joz 17,15 žili v době obsazování země Izraelci společně s Perezejci a splynuli s Pelištejci. Amónovcům byli Refájci známi jako Zamzumci (Dt 2,20). V době před příchodem Izraelců žili patrně na území Moábu (Dt 2,10-11), Amónu (Dt 3,11) a Bášanu (Dt 3,13), později v jakési dolině (Joz 15,8; 18,16; 2S 5,18.22; 23,13), která takto pojmenovaná je připomínána Izajášem (Iz 17,5) ještě v osmém století (pokud to není metafora pro podsvětí). Moáb jim dle Dt 2,20 původně zřejmě patřil. Zdá se, že v době putování Izraelců a obsazování šlo patrně již o legendární (nebo vymírající Joz 12,4; 13,12) národ známý pod různými jmény, o nichž patrně kolovaly hrůzné pověsti. Ty souvisí s hebrejskou transkripcí jejich jména, odvozenou ze slovesa r-p-' uzdravit, léčit (ale také zbavit odvahy). Jsou to tedy snad uzdravovači
, dávní šamani (léčitelé). V pozdějších dobách označuje jméno Refájci obyvatele podsvětí (možná dokonce démony Iz 14,9; 26,14.19), duchy zemřelých (Ž 88,11-13; Př 2,18; 9,18; 21,16) či hebr. refá'ím od slovesa r-p-h znamená přízraky, mátohy, stíny mrtvých. Mezi ugaritskými texty je málo srozumitelný zlomek o Refájcích dokládající, že refájci byli v mimoizraelském prostředí dobře známi a ve fénické mytologii přesně zařazeni.