Publikán

heslo: publikán

autor: Balabán Milan    
       
předcházející heslo: Púa        
následující heslo: Publius

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků dnešním názvem celník, řec. telónés, hebr. moches. Slovo publikán pochází z lat. publicanus, tj. člověk zaměstnaný ve veřejné službě finančního rázu, osoba pověřena vybíráním povinných dávek zmocněncem římské vlády, člen družstva celníků ustavených nebo ustavivších se v římských provinciích a podřízených vrchnímu celníkovi. Celníci byli uspořádáni hierarchicky. Prokurátor (zástupce císaře, politicky muž číslo jedna v provincii, jež byla svěřena do jeho správy pronajímal ve veřejné dražbě vybírání nepřímých daní důchodkovému správci (tak A. Novotný), který byl většinou pološlechtického stavu, ten zase pronajímal výběrem daní v některých správních obvodech vrchnímu celníkovi (řec. architelónés) jakým byl Zacheus (Zakchaios) působící v oblasti Jericha (L 19,1nn). Na Zacheovi zároveň vidíme, z jakých řad byl takový člověk vybírán. Zacheus byl veliký boháč (řec. plúsios). Celníci neměli být chudí. To možná vysvětluje okolnost, že mnozí publikáni se obohacovali tím, že vybírali více peněz, než vybírat měli. Chudí úředníci mají větší sklon k okrádání než lidé zámožní. Je ovšem také možné, že bylo možno si vyhlédnutý post celníka někde zaplatit. V evangelijním pohledu není celník Zacheus (a jiní) vinen tím, že jeho zaměstnáním je vybírání peněz, nýbrž tím, že se nezřízeně obohacoval. To také vyplývá z formulace jeho pokání: Polovinu svého jmění dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně (L 19,8). Proto jsou celníci téměř synonymem hříšníků (řec. hamartoloi) (Mt 11,19; Mk 2,15; L 5,30). Pokud nějakým způsobem můžeš, usmiř si tento stav, napsal Cicero Lentulovi Spintherovi (Fam. I,9).

Ježíšův postoj má provokativně zvěstný zřetel. Nezáleží především na tom, jaký člověk (teď) je, nýbrž na tom, pochopí-li jaký má být. Proto stojí publikán dokonce ve středu jednoho Ježíšova podobenství: před farizeem, který se ostentativně vyděloval ze špatné společnosti, k níž patřili i celníci, dává Mistr přednost celníkovi, který prosí o Boží slitování (L 18,9-14). Vnější postavení celníků bylo téměř znamenité, ale jejich hodnocení lidmi bylo zlé: byli odsuzováni jako kolaboranti, spolupracovníci cizí moci. Byli ostudou národa, skvrnou na židovské cti. Výrazy celník (telones a pohan (řec. ethnikos) – Mt 18,17. Tím, že se Ježíš stýkal s celými skupinami celníků (L 5,29), podobně jako neodmítal mravně pokleslé ženy, nevěstky (Mt 21,31n), ukazoval demonstrativně, že jeho Boží království je otevřeno i lidem mimo brány synagógy. Tato spásná skutečnost je barevně ilustrována i tím, že někteří Ježíšovi následovníci byli původně celníky. Tak Matouš (hebr. Mattatjá) byl povolán k apoštolské službě přímo z kafarnaumské celnice (Mt 9,9; Mk 2,14; L 5,27). Varováním usedlíkům v církvi je Ježíšovo slovo, že, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království (Mt 21,4).

V. t. celník.