Prase
heslo: prase
autor: Lukeš Jiří
předcházející heslo: prapor
následující heslo: prašivina
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. chazír, řec. hýs, choíros. Sudokopytník z čeledi prasatovitých (suidae). P. divoké (sus scrofa) je jedním z nejrozšířenějších suchozemských savců na světě a je hlavním předkem domestikovaných plemen p. Je všežravé a nepřežvykující. Kanci žijí osamoceně, bachyně ve skupinách spolu s mláďaty. P. mají tlustou kůži, tvrdou srst, která tvoří hřívu táhnoucí se podél hřbetu. Ze spodní čelisti vyrůstají samcům tesáky. P. byla domestikována poměrně pozdě a k jejich zdomácnění mohlo dojít teprve tehdy, kdy lidé opustili kočovný způsob života, usadili se a začali se živit zemědělstvím. Římští spisovatelé Varro (1. st. př. n. l.) a Cato Starší (3. – 2. st. př. n. l.) zmiňují zkušenosti s chovem p. i jejich užitkovostí. P. bylo pro Římany symbolem plodnosti i bezstarostnosti a vepřové hostiny byly běžnou praxí. Kanec byl spolu s beranem a býkem obětním zvířetem. P. byla chována také v Asýrii a Babylónii. V Egyptě byla spojena s představou, že se do nich vtělují duše zlých lidí a byla zasvěcena bohu Seth-Typhonovi. Chovatelé p. byli proto ve všeobecném opovržení a nesměli vstupovat do chrámů. V období Nové říše se nazírání na chov p. mění a jsou zasvěcena bohyni plodnosti Isidě. P. naopak nechovali Skythové, kteří je považovali za zvířata nečistá, podobně jako semitské a hamitské národy.
P. (divoká i domestikovaná) byla pro Izrael zvířaty nečistými, jejichž konzumace i dotek mrtvoly způsobovaly nečistotu (Lv 11,7-8; Dt 14,8), požívání vepřového masa pak bylo znakem modlářství a odpadnutí (Iz 65,4; 66,3.17). Pozitivní nejsou ani obrazy v Př 11,22 a 2Pt 2,22. Držení p. i kontakt s nimi byly židovstvem odmítány také v nz době. Ač u L 15,15-16 nacházíme v podobenství zmínku o pasení p., je to především poukaz na nouzi mladšího syna a jeho hluboké odcizení. V dalších zmínkách o p. Mt 8,30-32; Mk 5,11-13.16; L 8,32 se stádo p. nenacházelo v židovském teritoriu a událost se odehrála u pohanských spoluobyvatel, přičemž stádo p. končí záhubou.