Pověst

heslo: pověst

autor: Sokol Jan    
       
předcházející heslo: poutní píseň        
následující heslo: povolání, povolaný

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. šéma`, řec. échos, znamená v nejširším smyslu zvuk, hluk, zejména ovšem smysluplný, tj. zprávu (Gn 29,13; Nu 14,15; Dt 2,25; Joz 6,27; Iz 23,5; 1Kr 10,1; Jr 6,24; 37,5), zvěst (Iz 66,19; Jr 10,22; 49,14), fámu či novinu (Jb 28,22), která se šíří od ucha k uchu, z doslechu – ať už v dobrém nebo zlém (1S 2,24; 4,19; 2S 13,30; 1Kr 2,28; Ez 21,12; 2K 6,8), dokonce i pomluvu (Ž 31,14; Př 25,10). Ta ovšem není dovolena (Ex 23,1), člověk se jí však ani nemá bát (Jr 51,46; Ž 112,7; Mt 5,11). Ostatně zprávy o blížícím se soudu (Mt 24,6; Mk 13,7) nejsou pro věřícího jen hrozbou, nýbrž ohlašují i vysvobození. Pověst vyjadřuje základní povahu širšího lidského společenství jako společenství sdělování, komunikace (Rt 1,19), z něhož se časem vyvine naše veřejnost. Biblické užití zdůrazňuje, že Boží slovo není soukromá věc, nýbrž musí jít mezi lidi. V tomto smyslu označuje i začátek veřejného působení Ježíše z Nazaretu (L 4,37).