Ponořit

heslo: ponořit

autor: Ryšková Mireia    
       
předcházející heslo: ponížit        
následující heslo: Pontos

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků řec. baptizó, baptó. Sloveso baptizó se v NZ vyskytuje poměrně často zejména v evangeliích (46x) a Skutcích apoštolů (21x) a dále v Pavlových listech (2x v Řím, 10x v 1K, 1x v Gal), sloveso baptó se vyskytuje pouze 4x (Lk, Jan, Sk). Původní význam těchto sloves je širší a vztahuje se na očistu, omytí ponořením celého nebo jen části těla. Pohané stejně jako Židé znali rituální koupele, jejichž cílem byla očista ve fyzickém i duchovním smyslu slova. Důležitou roli hrála očista ponořením v Kumránu, kde se děla opakovaně, dále při přijímání pohanů do židovského společenství ve formě jednorázového tzv. křtu proselytů (platilo pro muže i ženy). Na tuto praxi navázal nejspíš i Jan Křtitel (který své přízvisko získal právě díky své křtící činnosti) svým jednorázovým křtem v Jordánu, jenž však byl křtem na odpuštění hříchu, tj. křtem, který ve spojení s obrácením života byl předjímkou Božího soudu a vysvobozením z něj. Tomuto Janovu křtu se podrobil i Ježíš. J 3,22; 4,1 zaznamenává, že Ježíš patřil k tomuto proudu obnovy prostřednictvím křtu (ponořením do vody Jordánu), J 4,2 přináší upřesnění, že nekřtil Ježíš sám, nýbrž jeho učedníci. Ve svém veřejném pozemském působení Ježíš o křtu nemluvil – křest se jako iniciační jednorázový ritus pro přičlenění ke křesťanské obci objevil až po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání. Velmi záhy se stal konstitutivní součástí přijetí do obce a stvrzení víry v Ježíše Krista jako spasitele (sr. Mt 28,19), takže už Pavel s ním počítá jako s iniciačním ritem v obci (sr. 1K 1,14-17). V Pavlově teologii hraje důležitou roli jako symbol odumření hříchu a vzkříšení k novému životu, tedy s jeho sakramentální povahou (viz Ř 6,1-11).