Plod
heslo: plod
autor: Susa Zdeněk
předcházející heslo: plnost
následující heslo: plodit
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. perí; řec. karpos. Ovoce rostlin, výsledek růstu a zrání (přeneseně plodiny, úroda), ale stejně jako v češtině také člověk, či zvíře ve svém nitroděložním vývoji od počátku (zárodek, embryo) až po porod (přeneseně potomek, potomstvo).
V SZ je užití pojmu často doslovné. Mluví se o rostlinách (Iz 4,2), o plodu, potomstvu člověka (Gn 30,2; 1S 1,11; 2Kr 19,3; Ž 132,11; Iz 13,18; Pl 2,20; Mi 6,7 a další) i o plodu, potomstvu zvířat (Ž 29,9).
Společné užití je dokladem, že se nečiní velký významový rozdíl mezi plodem člověka a rostlin (Dt 7,13; Dt 28,18). Plody rolí, stád i plody ženského lůna jsou projevem Božího požehnání, kterého se dostává spravedlivému, tomu, kdo dbá na Boží přikázání a plní je (Lv 26,4). Potomstvo je dědictvím od Hospodina
(Ž 127,3). Neposlušnému naopak bude požehnání odňato (Lv 26,20) nebo ovoce země snědí jiní (Ez 25,4). Plod tu představuje pokračování života.
Ve SZ se pojem vyskytuje také v přirovnáních (Ž 1,3; Ž 128,3) a bývá užit v přeneseném významu jako výsledek, následek činnosti, kterou Bůh vidí, posoudí a ocení (Iz 3,10; Ž 58,12; Jr 6,19; Jr 17,10).
Konečně se pojem vyskytuje v sz. v metaforách, na př.: ovoce rukou (Př 31,16), ovoce úst (Př 12,14; Př 18,20), plody jazyka (Př 18,21), ovoce rtů (Iz 57,19), oběť díků (Ž 50,14), ale také ovoce přetvářky (Oz 10,13).
V NZ se pojem vyskytuje také v doslovném i přeneseném významu. Doslovné užití jako plod, ovoce, úroda rostlin – podobné užití v hebrejštině – je však méně časté (Mt 21,19; Mt 26,29; L 12,17; Sk 14,17; Jk 5,7.18). Také zde platí vždy, že člověk úrodu svou prací připravuje, ale sklizeň je dar. Zcela výjimečné je užití pojmu ve smyslu potomstvo lidí (L 1,42; Sk 2,30).
Častější je užití pojmu sice v doslovném významu, ale v textech typu podobenství, kde je podstatný jejich další obrazný smysl. Výroky o ovoci jsou v evangeliu v napětí: Ježíšův učedník bude souzen podle svých činů, tak jako se rostlina oceňuje podle plodů; své činy (ovoce) nemůže však nést sám od sebe; předpokladem je přijmout slovo – evangelium (Mk 4,1-20). Bez životodárného spojení s Ježíšem nemůže učinit nic dobrého (J 15,1-5). V podobenství o zasetém semenu (Mk 4,26-29) se potvrzuje, že to podstatné se děje bez lidského přičinění; skrytý růst semene je obrazem přicházejícího Božího království; představa žně je pak spojena se soudem. K soudu ukazují i výroky o ovoci z kázání na hoře (Mt 7,16-20), které obsahují citaci z Jana Křtitele (Mt 3,8-10).
Plody lidské činnosti jsou určeny Bohu (Ř 7,4), vyžadují, aby člověk pokorně zvážil a přehodnotil svůj dosavadní život a činil pokání (Mt 3,8). Nejde však jenom o činy, také slova mohou být označena jako ovoce a Bůh je bude hodnotit se stejnou vážností (Mt 12,33-37).
V Janově evangeliu ukazuje ovoce (úroda) výrazně k životu budoucího věku (J 4,36). Jedině u Jana najdeme zmínku, vycházející z dobových představ, že zrno musí zemřít, aby přineslo ovoce; ukazuje k Ježíšově smrti (J 12,24).
Řada výroků o ovoci, plodech, úrodě má formu přísloví: (Mt 3,10; 1K 9,7; 2Tm 2,6; Mt 12,33; Mt 7,16).
Časté je i užití pojmu v přeneseném významu jako výsledek, následek, výnos, úspěch, zisk a pod. V podobenstvích o zlých vinařích (Mk 12,1; Mt 21,41) se mluví o výnosu vinice; v Ř 15,28 píše Pavel o výsledku sbírky pro Jeruzalém. Na jiných místech mluví o své misijní aktivitě (Fp 1,22) a jejích výsledcích (Ř 1,13). V jeho pojetí to ovšem není jeho dílo, ale samo evangelium, které nese plody (Ko 1,6). Protože dělník je hoden své mzdy, má Pavel právo být živen od sborů, které vznikly jeho misijní činností – jíst ovoce své vinice (1K 9,7).
Pojem se vyskytuje také ve vazbě s genitivem, která určuje, čeho výsledkem je toto ovoce: ovoce spravedlnosti (Fp 1,11); ovoce pokoje (Žd 12,11); ovoce světla (Ef 5,9); ovoce ducha Božího (Ga 5,22).
Jako ohlas sz. textů (Ž 50,14; Iz 57,19) zní Žd 13,15. Propojením sz. a nz. představ je konečně obraz ovoce stromů z ráje (Gn 2,9), který se opakuje u Ez 47,12 a ve Zj 22,2. Viz plodit.