Petucha
heslo: petucha
autor: Tomášek Petr
předcházející heslo: Petrů Ondřej
následující heslo: pevný
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. párášá petuchá, tzv. otevřená sekce, jedno z členění sz. textu představované mezerami mezi jednotlivými odstavci. Jeho doplňkem je párášá setumá tzv. uzavřený odstavec.
Členění sz hebr. textu na otevřené a uzavřené sekce jsme svědky již v kumránských rukopisech, později se objevuje prakticky ve většině středověkých hebr. rukopisech SZ. Tyto sekce mají povětšinou velikost, která co do objemu textu odpovídá přibližně polovině až třetině jedné kapitoly, někdy však mohou obsahovat i jenon pár veršů.
Na příkladu kumránských rukopisů, podobně jako ze svědectví v raných vrstvách rabínské literatury lze doložit, že systém toho členění je velmi starý; někteří badatelé mají za to, že vznikl současně s poslední redakcí sz textu. Přesto však se členění sz textu na p. a setumy částečně liší mezi jednotlivými prameny. Rabínské židovství se však již od nejstarších dob snažilo tyto sekce co nejpřesněji zachovat, podobně jako tomu je u jiných aspektů textu hebr. Bible. Jednou ze zásad přitom je, že otevřené a uzavřené sekce nesmějí být zaměněny. Od ranného středověku najdeme v halachických kompendiích taxativní seznamy těchto sekcí, nejdůležitější v Maimonidově spisu Mišné Tóra.
V rámci židovské halachy existuje několik, částečně se lišících definic otevřených a uzavřených oddílů; jedním z nejdůležitějších rozdílů je např. to, zda-li se na ně nahlíží jako
na oddíly, či naopak na mezery mezi nimi. Zjednodušeně můžeme říci, že otevřený oddíl (p.) se vyznačuje takovou mezerou, která vyplňuje celý konec řádky; v případě uzavřeného oddílu (setuma) naproti tomu pokračuje text na stejné řádce za mezerou – ta, dle rabínů, má mít velikost devíti písmen hebr. abecedy. Je tedy jasné, že p. představuje členění hlavní, kdežto setuma členění podružné.
V pozdně středověkých rukopisech bývají tyto odstavce značeny hebr. písmeny Pé (pro p.), či Sámech (pro setumu) zapsaných v dané mezeře.