Bronzový had
heslo: bronzový had
autor: Černohous Josef
předcházející odkazové heslo: bronzové moře
předcházející heslo: bronz
následující heslo: břečťan
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. nácháš nechóšet, nechuštán; LXX: řec. ofis chalkús, neesthan; BKr: měděný had
, Nechustam
.
1. SZ
Text Nu 21,4-9 byl pravděpodobně zakládající legendou pro tradici bronzového hada v Izraeli. Izraelci na poušti reptají proti Bohu a Mojžíšovi, a vyčítají mu, že je vyvedl z Egypta. Hospodin posílá na lid ohnivé hady (hebr. necháším seráfím). Lid Mojžíšovi přiznává hřích a Mojžíš se má modlit, aby Hospodin lid hadů zbavil. Hospodin Mojžíšovi řekne: udělej si Ohnivce
, hebr. sáráf, (vztah mezi sáráf a nácháš zde není jasný) a připevni ho na žerď. Každý uštknutý, který se na něj podívá, bude žít. Mojžíš udělá bronzového hada nácháš nechóšet a připevní ho na žerď. Každý uštknutý, který se na něj podívá, zůstává naživu.
Bronzový had, nechuštán, byl v Izraeli doby železné kultickým předmětem. Termín nechuštán se vyskytuje pouze v 2Kr 18,4. Je pravděpodobně odvozen od nechóšet, bronz, a jeho doslovným překladem může být předmět z bronzu
. Není jasné, jestli je slovo příbuzné s nácháš, had. Had mohl být obecně považován za symbol života a kultický předmět měl pomáhat při uštknutí. Podle některých teorií se v předexilním Izraeli nechuštán nacházel v blízkosti jeruzalémského chrámu.
V rámci deuteronomisticky formulované náb. reformy (činil to, co je správné v Hospodinových očích
, 2Kr 18,3) bronzového hada zničil král Chizkijáš (2Kr 18,4) a to i přes to, že předmět byl asi spojen s Mojžíšovskou tradicí. Chizkijášovy důvody nejsou zcela jasné. Deteronomistická vrstva chtěla možná zdůraznit, že v Nu 21,4-9 je hadí uštknutí spojeno s reptáním a hříchem a životodárný symbol hada měl pouze dočasný význam. V. t. deuteronomistické dějepravné dílo.
2. NZ
Apoštol Pavel užívá v 1K 10,9 příběh o bronzovém hadu k napomenutí. Zdůrazňuje ale Boží trest a nikoli motiv života. V Janově evangeliu symbolizuje příběh o bronzovém hadu vyvýšení Syna člověka ve dvojím smyslu: na kříž a k Otci (J 3,14). Kristus se tak stává symbolem života. Tento janovský výklad byl často přebírán v umění a had na kříži se stal důležitým ikonografickým motivem.
V. t. had.