Obležení

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: obležení

autor: Žilka Ladislav    

předcházející odkazové heslo: oblak      
předcházející heslo: obilnice        
následující heslo: obloha

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
vojenská operace, která má za cíl ovládnout opevněné místo. K opevňování důležitých míst docházelo již v neolitu, ale o způsobu obléhání není dostatek zpráv. Za nejstarší doklady obléhacích prací jsou pokládány nálezy z výzkumu chrámu boha Šary v Tell Adžrabu. Těžké obléhací stroje byly nepochybně známy v době Chammurapiho, kdy byly použity při dobývání Larsy r. 1763 př. n. l. Doklady o velkých opevněních byla nalezena při výzkumu syropalestinských měst již z konce 3. tis. př. n. l. Důležité doklady o vedení obléhacích prací byly nalezeny při výzkumu Lakíše. Město bylo obléháno asyrskou armádou pod vedením Sancheríba (704-681 př. n. l.) Důležité jsou také doklady v chrámech v Karnaku a Luxoru o bitvě u Kádeše r. 1286 př. n. l. mezi egyptským vojskem vedeným Ramessem II. a chetitským vojskem vedeným Muvatallišem II.

Způsob obléhání odpovídal velikosti opevnění a poloze místa. Nejdříve byl městu nabídnut mír (Dt 20,10), když byl odmítnut, bylo město obleženo. Obléhající usilovali odříznout dané místo od zdrojů potravin (2Kr 6,24), kolem místa stavěli náspy (Dt 20,20; Ez 4,2n), ze kterých bylo možné snadněji obležené město ohrožovat. K boření hradeb byly používány různé háky a berany. Obléhaní se naopak bránili ostřelováním a snažili se zabránit přístupu k hradbám (2S 11,24-25; 2Pa 26,15), rychlými výpady, zasypáváním studní (2Pa 32,3n). Dobyté město bylo většinou vyloupeno (2Kr 14,13n), pobořeno a obyvatelé pobiti (Joz 6,21; 2Kr 15,16). Viz opevnění, dobývání, zbraně.