Krevní msta, mstitel

heslo: krevní msta, mstitel

autor: Sláma Petr    
       
předcházející heslo: krev        
následující heslo: Krispus

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků právní kategorie, jedna z elementárních zásad mnoha starověkých kultur. Stanoví, že rodina zabitého má právo na pomstu nebo na výkupné. Vyrůstá ze zvykového práva, v jehož rámci je vražda újmou učiněnou rodině zabitého. Z jejího středu proto povstává krevní mstitel, hebr. dosl. zastánce krve (gó'él ha-dám, Nu 35,19), který má vraha zabít. Zabitím vraha se mstitel nedopouští zločinu, ale naopak znovu nastoluje porušený řád. Zásada je výrazem společenské shody v odmítání neregulovaného zabíjení. Má působit jako odstrašení, ale také jako brzda před tím, aby se odplata stupňovala.

Starý zákon s krevní mstou počítá. Ustanovuje ji v rámci tzv. Knihy smlouvy (Ex 21-23) a na jiných místech (Lv 24,20; Dt 19,12) známými slovy život za život, oko za oko, zub za zub. Starý zákon ovšem o krevní mstě hovoří často především proto, aby jejímu provádění postavil meze. V Nu 35, Dt 19, Joz 20 aj. hovoří o tzv. útočištných městech, v nichž je ten, kdo zabil, ochráněn před mstitelem.

V Novém zákoně je princip msty v oblasti mezilidských vztahů odmítnut: jednak s poukazem na paradoxní novost mesiášské situace, kterou Ježíš nastoluje (takto v Mt 5,38-48; místo končí výzvou buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský otec), jednak jako do důsledku dotažený projev Boží vlády (Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, Ř 12,19). Nejhlubším důvodem novozákonního odmítnutí dalšího praktikování krevní msty je ale skutečnost, že do schématu krevní msty jako smrti, potřebné k nastolení spravedlnosti, vstoupil Ježíš Nazaretský (Žd 10), který tuto násilnou smrt sám podstoupil.