Lid
heslo: lid
autor: Sláma Petr
předcházející heslo: líčidla
následující heslo: lid země
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
množina lidských bytostí, určená na základě určitého souboru společných znaků; jindy celek všech lidí v protikladu k jednotlivci. Příběhy o praotcích v knize Gn zakládají představu lidu jako potomstva jediného mužského předka. Jinde v Bibli vystupuje do popředí ve slově lid spíše sounáležitost ideová či osudová, (lid jako pospolitost
či obec
). Oproti mnohoznačnému hebr. termínu pro lid, `am, řec. laos (který souvisí buď se slovem `am ve smyslu strýc z otcovy strany
, nebo se slovesem `-m-m, zahrnout
), používá Bible tam, kde chce vyzdvihnout etnicitu dané komunity, hebr. termínu gój, řec. ethnos, ČEP pronárod. V Bibli je ho na několika místech použito i pro Izrael (např. Iz 26,2; Ž 83,5 aj.), často paralelně s termínem lid. Teprve pobiblická tradice postaví do protikladu termíny `am (Izrael) a gójím (pronárody).
S odkazem na zaslíbení daná praotcům bývá ve SZ partnerem Božího vyvolení a příjemcem jeho spásných činů jeho lid Izrael
jako celek. Jako celek vystupuje lid také tehdy, když sklízí Boží hněv (Mi 6,2nn). V knihách prorockých se někdy etnické a konfesní pojetí ocitají v napětí, vzájemný vztah Hospodina a jeho lidu je zpochybněn (Oz 1,9: Pojmenuj ho Lóami, to je Nejste-lid-můj, neboť vy nejste můj lid
), v zápětí však stvrzen s novou intenzitou (Oz 2,1 bude se jim říkat: Synové živého Boha.
). Vnitřní diferenciace vede k tomu, že lid má své představitele (starší). Tam, kde se ale rozdíly nepřiměřeně zvětšují, je pojetí lidu jakožto obce základem prorocké kritiky sociální nespravedlnosti (Iz 3,14-15). K lidu je možno individuálně se připojit (Rt 1,16).
Také NZ zná pojetí lidu jako vyvoleného společenství Izraele, v jehož středu se odehrává Ježíšův příběh (takto zejména Mt), i pojetí nespecifikovaného davu, který je svědkem Ježíšových činů (takto zejm. Lk). Podle 1Pt 2,9nn jsou pak v navázání na Oz 1,9 také křesťané nazváni rod vyvolený, ... lid náležející Bohu
. I když je v NZ ve srovnání se SZ silněji zdůrazněno osobní rozhodnutí k víře, neztrácí tím víra rozměr přináležitosti k širšímu společenství, k Božímu lidu (církvi).