Koruna

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: koruna

autor: Čapek Filip    
       
předcházející heslo: koroptev        
následující heslo: kořen

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. keter, řec. diadéma nebo stefanos (tj. také věnec).

1. Ozdoba hlavy, znak spol. postavení a hodnosti, především královské. S udělením spojen rituál intronizace či korunování (Est 2,17). Odnětí naopak znamená ponížení, zbavení úřadu (srv. Jb 19,9). Znakem královské moci byla též čelenka, hebr. nezer (viz 2S 1,10; 2Kr 11,12; Ž 89,40; Ž 132,18; Př 27,24).

2. V SZ i NZ především v přeneseném významu jako výraz Boží milosti, blízkosti (Ž 8,6), přízně a daru moudrosti (Př 4,9).

3. Část stromu. V Ez 17 užito v podobenství o t.č. deportovaném Izraeli, v jehož prospěch Hospodin z vršku cedru (tj. Babylónu či Egypta) utrhne snítku a zasadí ji na vysoko čnící hoře (Ez 17,22). V podobném významu užito i v Ez 31.

4. V evangeliích klíčový pojem pašijního příběhu. Ježíš dostává v posměšné intronizaci trnovou korunu (Mt 27,29; Mk 15,17; J 19,2), která je vzkříšením potvrzena jako skutečně platná.