Končiny země
heslo: končiny země
autor: Macek Ondřej
předcházející heslo: komentáře
následující heslo: konec
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. qecót há-'árec či 'efes 'árec, řec. akron gés. Podobně jako v jiných orientálních literaturách je i biblický svět rozdělen na dvě až tři části (nebe, země, podsvětí), přičemž země má v této představě čtyři konce, jeden střed a obklopuje ji voda. Běžná byla představa končin podle světových stran z hlediska Říma: Hispánie na z., Británie na s. Etiopie na j. a Skythie (Skytové) na v. Země je boží stvoření (Gn 1; Mk 13,19), Bůh vytyčil její jednotlivé části (Př 30,4), určil její konce (Iz 40,28) a je na ní jediným Pánem (Iz 45,22; Ř 11,36) – ve všech krajích, od konce ke konci a ještě dál (Ž 113,3n; Mk 13,27).
Ve Sk 1,8 čteme v BKr do posledních končin země
, ČEP až na sám konec země
heós eschatú tés gés jako poslání Ježíšových učedníků, kteří se tak stávají vzkříšeným Kristem poslanými apoštoly. Protože však (alespoň ve vyprávění Sk) na konec země nedospěli, čteme ve Sk 13,47 totéž poslání předané od Pána
(vzkříšeného Ježíše) Pavlovi z Tarsu. Ani on konce světa nedosáhl, ale autor Sk chtěl patrně naznačit, že Pavel splnil toto poslání, když zvěstoval království Boží v Římě, centru říše, odkud byly podle římského chápání i poslední končiny země ovládány.