Klanět se

heslo: klanět se

autor: Sláma Petr    
       
předcházející heslo: kláda        
následující heslo: klatba, klatý

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků vyjádřit poddanost a oddanost stočením se do klubíčka tváří k zemi nebo ulehnutím na břicho a nastavení šíje před tím, komu je pocta vzdávána. Původně též líbat jeho nohy či lem roucha. Hebr. š-ch-h, řec. proskynó – odtud termín proskynéze. Ve starověkém orientě se tak vyjadřovala úcta božstvům i vladařům (viz reliéf izraelského krále Jehúa na černém obelisku Šalmanesera III.), v Řecku se praxe klanění se vladařům rozšířila až díky výbojům Alexandra Velikého na východ. V Bibli je klanění se součástí kultu (1S 1,3; Ž 95,6 aj.), spontánně vyjadřuje hlubokou vděčnost Bohu (Gn 24,26 aj.), metonymicky určuje konfesní příslušnost (J 4,24). Platí zákaz klanět se zpodobením Boha (Dt 5,9 a par.) i jiným bohům (Dt 8,19 aj.). Bibličtí hrdinové se příležitostně na výraz úcty klaní lidem (např. Abraham lidu země v Gn 23,7; David Saulovi v 1S 24,9 aj.). V nábožensky smíšeném prostředí exilu ale získá odmítnutí se klanět vyznavačský význam (Est 3,2). Během Ježíšova působení jej lidé často vítají klaněním (např. Mt 8,2), zejm. po vzkříšení to vyjadřuje víru v něj jakožto mesiáše (Mt 28,17).