Sírachovec

heslo: Sírachovec

autor: Soušek Zdeněk    
       
předcházející heslo: síra        
následující heslo: sirotek

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků deuterokanonická, apokryfní mudroslovná (sapientní) kniha SZ, zvaná též Moudrost Jésúse Síracha nebo podle označení ve Vulgatě Ecclesiasticus (tento název se však již nachází u círk. otce Cypriana v pol. 3. st. n. l. Za jejího autora se v ní sám uvádí Jesús Sírach (Sír 50,27). Byla sepsána hebrejsky nejspíše koncem 2. st. př. n. l. patrně v Jeruzalémě. Vznikla v době začínající expanze helénistického vlivu v Palestině se záměrem bránit jeho pronikání. Proto silně podtrhuje význam víry v Hospodina, zdůrazňuje a oslavuje věrnost a poslušnost Božího zákona.

Hebrejský text, který znal ještě círk. otec Jeroným na přelomu 3. a 4. st. n. l., se však ve středověku ztratil. Teprve v r. 1896 byly v geníze v Káhiře byly nalezeny zlomky pěti rukopisů jejího hebrejského textu. Další zlomky byly nalezeny v Kumránu r. 1946 a v pevnosti Masadě r. 1964, takže jsou dnes k disposici asi dvě třetiny hebrejského textu, žel velmi nejednotně tradovaného. Řecký překlad, pořízený podle úvodu k němu vnukem Jésúse Síracha v Egyptě, kam přišel ve třicátém osmém roce vlády krále Euergeta (tj. v r. 132 př. n. l.), se zachoval celý v rukopisech Septuaginty.

Sír opěvuje moudrost, která je od Hospodina (1,1), a on jí obdarovává ty, kteří žijí v bázni před ním (1,11-20), kteří jsou poslušní jeho Zákona. Vždyť z Božího zákona moudrost pramení (24,23-29). Oslavuje jedinečnost a svrchovanost Hospodina (18,1-6 aj.), který všemu dal řád (42,21); člověku ponechal možnost vlastního rozhodování (15,14), avšak nenechává ho v bezradnosti, nýbrž slitovává se nad ním, kárá ho, vychovává i poučuje (18,11-13). Vyžaduje od něho poslušnost (18,14 aj.) a důvěru (2,6). Milosrdný skutek člověka je u Boha jako pečetidlo (17,22). Neposlušní hříšníci se nemohou domnívat, že před Hospodinem skryjí své nepravosti (16,17), protože on vidí všechny jejich hříchy (17,20), jakože nepřestává sledovat cesty lidí a všechny jejich skutky jsou před ním jasné jako slunce (17,19). Hříšníci nemohou spoléhat na jeho slitování, ale pocítí tíhu jeho odplaty (5,6).

Podobně jako kanonická Př obsahuje Sír řadu přísloví, rad, výstrah a zaslíbení, jimiž chce k věrnosti Hospodinu a poslušnosti jeho zákona vést. Jako chvály a následování hodné příklady poslušné víry uvádí v kap. 44-49 velké postavy z minulosti Izraele od Henocha až po Nehemjáše; v závěru k. 49 zmiňuje znovu Henocha a uvádí Josefa, Šéma, Šéta a Adama, v k. 50 velekněze Šimeóna, syna Oniasova.

Ač nebyla pojata do hebrejského kánonu (zřejmě pro některé 'sektářské' důrazy), byla mezi Židy, zejména esejského typu a v diaspoře, oblíbená, dostala se do řeckého kánonu. Byla ceněna i mezi křesťany, jak dokládá i její latinský název (Ecclesiasticus, což znamená církevní [učitel]). Je zahrnuta i v kralické#1755 Šestidílce v rámci 5. svazku věnovaného apokryfům.