Hlubina
heslo: hlubina
autor: Moravec Jan
předcházející heslo: hloží
následující heslo: hluchý
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
Podle orientální představy světa byl pod zemí sladkovodní oceán, ze kterého vytékají pozemské prameny vody a studně. S tím se nevylučovala představa podsvětí jako Šeolu – místa zatracení, popř. sídla duchů mrtvých (srv. vyvolání ducha Samuelova spiritistkou
v Én-dór neboli Studni pokolení, 1S 28,7-25). Slovem h. se překládá několik ekvivalentních pojmů vesměs souvisejících s podsvětím, vodou a temnotou: mecólá, tehómót (srv. propast), popř. `imqé še'ól (hlubiny podsvětí – tam jsou spolu se stíny mrtvých ti, kteří se dali svést Hloupostí – Př 9,18). Stejně se mluví i o h. mořské. Uvržení do h. je výrazem pro nejhlubší zavržení a beznaději: Ž 69,3.16; Ž 88,7; Jon 2,4; Ž 130,1. Ozvukem je hlubina satanova
v Zj 2,24.
I když je h. v orientální kosmologii prvkem nevyzpytatelným a protibožským, podléhá Hospodinově svrchovanosti. Hospodin může z h. vytáhnout (Ž 30,2; Ž 68,23), dokonce může zničující moc h. použít proti nepřátelům – egyptskému vojsku (Ex 15,5, narážky v Neh 9,11; Iz 51,10). Propastná tůň i hlubina jsou podřízeny Hospodinu, který na nich zjevuje svou moc, mořská bouře i její utišení se dějí na H-ův rozkaz: Ž 107,23-29.
H. figuruje i v eschatologických obrazech: do mořských hlubin budou vrženy hříchy (Mi 7,19), h. bude definitivně přemožena, podzemní oceán vysušen: Iz 44,27; Za 10,11.
Dále se o h. mluví obrazně v dualitě výšiny – hlubiny: jako to nejzazší, co lze pomyslit: Př 25,3; Ř 8,39.