Elíša

heslo: Elíša

autor: Vetter Jaroslav    
       
předcházející heslo: Elímelek
následující odkazové heslo: Elíšeba      
následující heslo: Elizeus

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. '^elíšá`, Bůh vysvobodil, LXX: řec. elisaie, NZ: řec. elisaíos (L 4,27), BKr: Elizeus. Hebr. m. jm. Izraelský prorok, jehož na Boží pokyn (1Kr 19,16) povolal od pluhu do této služby místo sebe Elijáš. Kromě zmínky v L 4,27 (ČEP Elizeus) o něm Bible pojednává pouze v 1Kr 19,16-21 a 2Kr 2-9 a 2Kr 13, tj. v předpokládané sbírce historek o těchto dvou prorocích. Ta mohla spíše právě o E. shromažďovat příběhy divotvorce. Do SZ však byla přijata z jiného zájmu. Její vyprávění a anekdoty jsou řazeny namnoze bez zřetelné souvislosti, ale vesměs vypovídají o záměru a podstatě prorockého zápasu a svědectví. Prorokův čin je poslušnou tvůrčí aplikací příkazu přes hranice lidové víry, zvykové nábožnosti a tradice obřadů. (J.Heller) E. byl synem Šáfata z Ábel-mechóly (1Kr 19,16). Zprvu ho určuje Elijášův plášť (1Kr 19,19; 2Kr 2,13). Možná byl plešatý nebo nosil tonzuru (2Kr 2,23). Snad upadal do vytržení (2Kr 8,11) a obřadem si je přivozoval (2Kr 3,15). Často se pohyboval ve společnosti prorockých žáků a dával jim příkazy (2Kr 2,17; 4,38nn; 6,1nn; 9,1nn); měl své mládence (2Kr 4,12nn; 5,20nn; 6,15nn). Jeho působení je zařazeno do doby vlády izraelských králů Jórama a Jóaše. Vystupuje vůči nim velice kriticky, oni ho však nepronásledují (výjimečné je 2Kr 6,31), ale naopak ctí (2Kr 6,21; 13,14). Je to prorok, kterého si vážili všichni. Příběhy poskytují přesvědčující svědectví, že přes zarážející podivnosti a tvrdosti přináší prorocké slovo a čin záchranu, nápravu. Kromě zacházky do Damašku a setkání s Chazaelem (2Kr 8,7nn) setrvával E. na území severního Izraelského království. Vydal pokyn k pomazání Jehú za krále (2Kr 9,1-3).

Známá jsou vyprávění o vzkříšení syna Šúnemanky (2Kr 4,8-37), uzdravení Naamána (2Kr 5), zajetí aramejských útočníků (2Kr 6,8-23), zachráněném Samaří (2Kr 6,24-7,20) a obživujícím účinku Elíšových ostatků (2Kr 13,20n).

2. hebr. '^elíšá`, Místo mědi?, BKr: Elisa. Syn Jávanův – jméno je hebr. psáno jinak než prorokovo, s hé (nikoli ajin) na konci (Gn 10,4; 1Pa 1,7).