Dína
heslo: Dína
autor: Balabán Milan
předcházející heslo: Dimón
následující heslo: Diognétovi, list
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. díná, dcera Jákoba a Ley, dle Gn 30,21. Byla sedmým dítětem Ley po šesti synech, tak se naplnilo Léino mateřské poslání. Je to jediná Jákobova dcera, o níž se v Bibli vypráví, i když dle Gn 46,15 měl Jákob více dcer.
Jméno Dína není vysvětleno druhotnou, náboženskou etymologizací, jak je tomu u dvanácti synů Jákobových. Protože však je vyprávění o Jákobovi psáno z hlediska patriarchálního modelu společnosti, je pravděpodobné, že vysvětlení jména (vztahujícího se zřejmě k [Božímu] soudu, jako jméno Dan) chybí proto, že nejde o představitelku žádného ze samostatných rodů, jejichž tradice vyjadřovala jména jejích bratrů.
Je však možné, že zmínka o D. byla do kontextu Gn 29,31; 30,21 vsunuta, aby D-u uvedla na scénu již předem, dříve než se rozvine její příběh v Gn 34. Podle něho byla D. znásilněna kenaanským mužem Šekemem. Jeho otec pak nabízel Jákobovi smír a bohaté věno, ale bratři Šimeón a Lévi přistoupili na dohodu jen navenek. Jako podmínku si stanovili, že ženich i celé město, v němž bydlel, se dají obřezat, ale potom proti vůli Jákoba všechny muže toho města vyvraždili.
Krutý příběh měl patrně varovat před pohanským kultem plodnosti, který se projevoval sexuálními rituály cizími izraelským kmenům, a varovat před kompromisy s pohanským náboženstvím. Šekem je zřejmě představitelem kenaánského města Šekem, které Izraeli bylo problémem. Nepřímo se v tomto příběhu také odráží konflikt o to, zda nezbytné pravidlo exogamního manželství (mimo vlastní kmen) lze vztahovat i na pohanské obyvatelstvo. Byl to problém, který byl aktuální zejména v době královské a v období exilu, kdy se formovalo náboženství Izraele. Negativní odpovědí, kterou přináší tento příběh (to je nepřípustné
; srv. Sd 19,23a a 2S 13,12), nelze ospravedlňovat etiku tohoto příběhu, která by vedla k nábožensky motivované genocidě. Podobně jako u svatých válek jde i tu o výraz zápasu o jedinečnost izraelské víry, jak o ní mluví první přikázání Desatera. Etiku tohoto příběhu překonal pozdější vývoj izraelského náboženství a podobné postupy jednoznačně odmítl Ježíš (Kázání na hoře).