Doufat

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: doufat

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: dotýkat se        
následující heslo: doxologie

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. b-t-ch; řec. elpizó. Mít naději, vyjádření důvěry; někde jde jen o opis budoucího času, často se však obě slovesa užívají v podobném významu jako věřit, např. 2Kr 18,5 – doufal v Hospodina; Ž 52,10 – d. v boží milosrdenství; Ž 119,42 – d. v boží slovo; Jb 31,24 – d. (falešně) v zlato. Kdo d. v Boha, nebojí se lidí (Ž 56,12), ale: Běda těm, kdo doufají ve falešné jistoty (Am 6,1). D. znamená mít naději v tom, co není (ještě) vidět: Ř 8,24. Apoštol Pavel mluví o doufání většinou v mezilidských vztazích a odhadech budoucnosti (např. 1K 16,7). V Mt 9,2-22 Ježíš vyzývá ty, kdo potřebují jeho pomoc, aby doufali; podkladem je sloveso tharsó, často používané jako ujištění o příznivé přítomnosti božské síly (jinde překládáno Vzchopte se!, nebo Odvahu! Sk 23,11; J 16,33). V. t. víra.