Beliál

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: Beliál

autor: Dušek Pavel    
       
předcházející heslo: Bél a drak        
následující heslo: Belšasar

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
Slovo se obvykle používá ve smyslu ničemný, hříšný, rouhačský, bezbožný a zvrhlý, tj. proti zavedenému řádu věcí působící. Etymologie nejistá; bývá odvozována z mytologie národů sousedících s Izraelem, spojením slova Baal (pán, kníže, titul některých kenánských bohů) s jiným slovem, které naznačuje pole působnosti takového božstva, např. hebr. ba`al ja`al, tedy pán kozlů (v souvislosti s Azazelem). Podobně se uvažovalo o odvození slova od jména akadské bohyně Belili. Patrně složenina hebr. záporky s určitým tvarem nějakého slovesa či podstatného jména, např. ve významu ne-vystupující, tj. ten, kdo nevystupuje z podsvětí. Možný je i původ v hebr. slovese b-l-` (které znamená pohltit, a poukazovali tak na to, že zlo tímto slovem označené člověka pohlcuje.

V Bibli se B. nejčastěji objevuje jako přívlastek pro ty, kdo svým počínáním znevažují zavedený kultický či obecně společenský řád, potažmo pro jejich skutky, které probouzejí síly chaosu a ohrožují tak vyznání celého Izraele.

V SZ jsou obvykle jmenování synové B. (ČEP muži mičemní). Takovými skutky jsou např. uctívání cizích božstev (Dt 13,13-14), křivá přísaha (1Kr 21,10), hrubé porušení pravidel pohostinnosti (Sd 19,22) či obdobně hrubé porušení kultického řádu (1S 2,12-22). Současně je takto označováno personifikované zlo (např. proudy B., tedy smrtící proudy zla, hříchu, a zániku v 2S 22,5.