Štít

heslo: štít

autor: Hřebík Josef    
       
předcházející heslo: štír        
následující heslo: Šulamítka

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. mágén, cinná; řec. hoplon, thyreos, BKr též pavéza. Součást výzbroje stv. válečníka, těžkooděnce, sloužící k ochraně před útoky protivníka, zejména při boji nablízko. Užívalo se buď š. menších, kulatých či oválných, anebo velkých, čtverhranných a podlouhlých. Zhotovovaly se ze dřeva nebo z vrbového proutí, potaženého kůží, která se potírala olejem (2S 1,21; Iz 21,5). Jako ozdoba sloužily š. z drahého kovu, zlata nebo bronzu (1Kr 10,16-17; 14,26-27). Význační bojovníci měli štítonoše, který při střetu postupoval před nimi (1S 17,7.41). Ve SZ figuruje š. někdy jako metafora Hospodinovy mocné ochrany (Gn 15,1; Ž 18,3.36; 35,2). V NZ se v souvislosti s duchovními zbraněmi hovoří o š. víry (Ef 6,16), pomocí něhož mají křesťané odrážet ohnivé střely Zlého.

K metaforickému označení Boha (štít Abrahamův, Gn 15,1) viz tituly Boží, odst. 1.8.4.