Šafrán

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: šafrán

autor: Slabý Jindřich    
       
předcházející heslo: Šafír        
následující heslo: šakal

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. karkóm, pouze jedenkrát v Bibli, překlad je nejistý. V úvahu přicházejí:

1. Šafrán krokus (crocus sativus) z rodiny iridiaceae, který již ve starověku hojně pěstovali v severní Itálii a západní Asii. Dlouhé sušené stonky jeho fialových květů se užívaly jako koření šafrán. Vodou smíšenou s vylisovaným žlutým šafránovým olejem se kropily oděvy a obytné místnosti. Také olivový olej se parfémoval šafránem. Šafrán sloužil dále ke kořenění a barvení pokrmů a jako lék při žaludečních a střevních onemocněních.

2. Žlutý kořen (curcuma longa) z rodiny zingiberaceae. Pěstuje se všude v jižní Asii pro žluté barvivo, které obsahuje jeho kořen. Barvivo curcumin se používalo podobně jako šafrán.

V Pís 4,14 je zmínka o šafránu mezi ostatními rostlinami indického původu. Mohlo by jít o žlutý kořen.

Na druhé straně byl šafrán krokus všude v Palestině známý a měl svůj význam v židovské tradici jako součást kadidla.